Zázračný šuplík aneb Netušená studnice pokladů

Stává se vám, že vás cosi inspirujete, vy vezmete tužku a papír (či sednete ke klávesnici) a vynoří se před vámi krátký příběh? Není součástí žádné budoucí knihy – ať už plánované či rozepsané, ale prostě potřeboval ven na vzduch a světlo? Pak máte ideálního adepta do šuplíku pokladů.

Nebojte se schovávat staré kousky, které se v danou chvíli nikam nehodí. Pokud z nich máte dobrý pocit, jednou je určitě k něčemu využijete. Mám s tím osobní zkušenost.

Na svůj „archiv“ jsem si dokonce pořídila celý šuplaťáček. Nechávám tu a tam ze sebe „vytrysknout“ kratičkou povídku či příběh, které se zrovna nikam nehodí, vytisknu je (v počítači se mi hledají staré věci hůř, už jen proto, že se tu a tam zhroutí a ne vše přežije), uložím k ostatním a až nadejde jejich čas, tak se k nim vrátím.

Tu a tam se tímto šuplíkem (šuplaťáčkem) probírám a objevuju své staré výtvory. A občas se stane, že se mi nějaká dávno vymyšlená postava či situace ideálně hodí do knihy, na které zrovna pracuju.

Praktické ukázky

Takto se mi například hodila Pohádka o panence, kterou jsem využila pro svůj román Patricie. Pohádka o panence vznikla asi o deset let dříve než kniha, do které jsem ji použila. A skvěle se mi tam hodila. Úryvek, kam jsem ji zařadila, najdete zde.

Ještě větší bohatství pro mě znamenal „šuplík“ v případě Míši v síti. Míša v síti původně vznikla jako fanouškovská fikce k trilogii Matrix (více o tom viz Kde beru inspiraci II.).

Příběh její nejlepší kamarádky Báry, která žárlí na nevlastní sestřičku, respektive na její vztah se starším bratrem, vznikl časově ještě dříve jako oddělená knížka. Nebyla však dostatečně dlouhá na to, aby existovala samostatně. Když se zrodil nápad překlopit fanouškovskou fikci na knížku Míša v síti, netrvalo dlouho a z Míši a Báry se staly nejlepší kamarádky s propojeným příběhem 🙂

To ale není všechno. Už dlouho jsem chtěla zapojit do nějaké své knihy povídku Atrium. Atrium byl pro mě v době mého dospívání symbolem svobody a bohatství – života, jaký jsem chtěla žít. Jednou jsem do něj šla se svou tehdejší kamarádkou, celý jsme ho prošmejdily, a já jsem si u toho představovala příběh, který jsem hned po příchodu domů zapsala. A řadu let poté jsem ho pak začlenila do svého románu Míša v síti. Daný úryvek najdete zde.

A ještě něco. Míšu v síti uvozuje krátká kapitola o jednom nočním dobrodružství s názvem Noční dvorek. Příběh také vznikl dříve než knížka a původně nebyl její součástí. Pak jsem si ale uvědomila, že jeho nálada přesně odpovídá mému – v té době nově – vznikajícímu románu. A ukázalo se, že to byla trefa… Můžete si jej přečíst tady.

Takže znovu opakuju – pište cokoli a kdykoli, a když se vám to zrovna nikam nehodí, tak to rozhodně nevyhazujte! Jednou si na má slova jistě vzpomenete! Přinejmenším ve chvíli, kdy se ocitnete před problémem, jak prodloužit příliš krátký rukopis. O tom bude v blízké době zvláštní příspěvek!

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.