Veselé Vánoce!

Krásné vánoční svátky, ať už jste doma, v práci nebo na dovolené. Jistě dostanete anebo nadělíte svým blízkým nějakou tu knihu. Co kdyby to byla přímo ta Vaše? Pokud je to zrovna Váš případ, moc blahopřeji! Ale pokud o vydání své první knihy teprve sníte, již za týden (respektive hned po Silvestru, tedy 1. ledna) na těchto stránkách startuje Projekt 2019, díky němuž byste mohli do příštích Vánoc svou první knihu napsat – a napřesrok ji pak někomu nadělit pod stromeček!

Pocitu, kdy držíte v rukou vlastní knížku, se vyrovná jen máloco. U mého prvního románu Nikki, vrať se, mi to řekl nakladatel na osobní schůzce – bylo to ještě před internetem a před mobily. Málem jsem umřela štěstím. Pamatuju si, jak jsem šla Žižkovem, kde nakladatelství sídlilo, a říkala jsem si, že šťastnější už snad nikdy nemůžu být. 🙂

Ale mohla jsem – tedy ne šťastnější, ale zažít tentýž opojný pocit z vydání knihy. Ležela jsem právě na jednotce intenzivní péče v Motolské nemocnici po menší operaci. Když jsem se probírala, zeptala se mě sestřička, jak se cítím a jestli pro mě může něco udělat.

Odpověděla jsem, že pro mě může zkontrolovat e-mail – tenkrát jsem ještě neměla chytrý telefon – že čekám odpověď z nakladatelství ohledně vydání mé druhé knihy. Souhlasila, vzala si ode mě přístupové údaje a na chvíli odešla. Po pár minutách skoro přiběhla zpět a řekla: „Jo! Vydají!“ Měla stejnou radost jako já a o to bylo moje nadšení větší.

Abyste se inspirovali a motivovali pro napsání té Vaší, přečtěte si, jak to prožívali členové facebookové skupiny Odstartujte svoji knihu, kteří svou knihu (nebo již několik) také vydali!

Theo Addair (Muffin a čaj)

Poslali mi to mailem zrovna, když jsme byli na výletě a akorát jsme vystupovali z auta. Chvilku jsem na to civěl, pak jsem si to přečetl asi pětkrát, a nakonec jsem začal ječet a poskakovat jako cvok. Těší mě, že jsme jeli na výlet do přírody a ne například do divadla či muzea, neřku-li na nějaké pietní místo, jako je třeba památník Holocaustu.

Elaine Lóre (Počátek v konci; spolu s Vincentem Lórem)

Já tomu do dnes nemůžu uvěřit 😅 jinak to bylo na osobní schůzce, vzpomínám, jak jsem dva dny před tím nervama ani nejedla a cestou na schůzku mi bylo hůř než před maturitou. 😆

Vendula Brunhoferová (Čas oblevy)

Takovej ten nevěřícnej úžas. “Páni, ono se to vážně děje!”

Petra Langová (Ty a já, Blues opuštěné postele)

Mně volali z nakladatelství, bylo to asi dva dny před Štědrým dnem, a můj první pocit byl, že si Ježíšek letos nějak pospíšil 🙂 Absolutně jsem nemohla věřit tomu, co v tom sluchátku slyším. Chtěli po mně údaje z občanky a číslo konta, aby mi mohli poslat zálohu na honorář, řekli mi, že smlouva přijde během pár dní poštou, a já tam jenom stála jak trubka a myslela, že se mi to všechno zdá. Je to prostě nepopsatelný pocit. Doufám jenom, že ho ještě někdy zažiju! 😆

Sabina Zelena (Tisíc východů slunce)

Přišel mi e-mail z nakladatelství a já byla jako vyvoraná myš. Nejdřív ten šok, že se to vážně děje, (skromná) pýcha, že na to teda vážně asi mám, a pak ta šílená radost! Úžasný pocit!

Tak nezapomeňte, s Projektem 2019 můžete připojit svoje pocity i Vy! 😊

 Vytisknout Vytisknout 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.