Projekt 2019: 3. TÝDEN – PŘIDÁVÁME VEDLEJŠÍ ZÁPLETKY

Stojí Váš příběh na zápletce či na hlavní postavě? – Co to je vedlejší zápletka a k čemu slouží? – Sedm základních typů vedlejší zápletky – Rámcová osa vedlejší zápletky

 Vítám vás již u třetího pokračování Projektu 2019: Odstartujte svoji knihu (i Vy!).

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Jestli zatím držíte krok a splnili jste alespoň první dva akční kroky z minulého týdne, měli byste mít nyní již základní představu o zápletce své budoucí knížky. Tušíte, co se má stát na začátku, jak by měl příběh skončit a co se bude dít mezi tím. Možná Vám k jejímu zarámování pomohl i Pracovní list. Pokud pořád ještě jasnou představu o příběhu nemáte, nevadí, třeba ve Vás právě dnešní článek zažehne jiskru inspirace.

Stojí Váš příběh na zápletce či na hlavní postavě?

Nastal čas se zamyslet nad tím, jestli Váš příběh stojí na zápletce (anglicky plot-driven) anebo na hlavní postavě (anglicky character-driven). Jestli nevíte, jak na to odpovědět, stačí se podívat, čemu jste věnovali více času. Rozpracovali jste si postavy, ale jen matně tušíte, co budou vlastně podnikat? Nebo máte načrtnutý akcí nabitý příběh, ale postavy máte (zatím) spíše ploché?

Příkladem knížky postavené na hlavní postavě jsou Zlodějka knih či Kdo chytá v žitě, kde sledujeme postupný vývoj charakteru Liesel, respektive Holdena Caulfielda. Příběh postavený na zápletce je například Skleněné peklo či Ready Player One. Zde jde hlavně o to, zda se podaří hrdinům utéci před zuřícím požárem, respektive zda dokáží vyhrát celosvětovou počítačovou hru, přičemž charakter postav není tolik podstatný.

ALE.

Dobrý příběh potřebuje obojí – zajímavou zápletku i přesvědčivé postavy. Nyní je tedy čas zamyslet se nad tím, na čem potřebujete trochu více zapracovat. Jedním ze způsobů, jak můžete svůj příběh v tomto ohledu na jednu či druhou stranu obohatit, jsou vedlejší zápletky. Kde potřebujete přidat – na straně postav, či na straně akce?

Co to je vedlejší zápletka a k čemu slouží?

Každý román má alespoň jednu hlavní zápletku. Harry Potter usiluje o zničení Voldemorta. Frodo usiluje o zničení Prstenu moci. Úkolem vedlejší zápletky je tuto hlavní zápletku rozvinout, dodat jí hloubku a příběh posílit. Kdyby se v Harry Potterovi či v Pánovi prstenů neodehrávalo nic než ničení viteálů či cesty do Mordoru, příběhy by byly příliš ploché.

Vedlejší zápletka je menší příběh, který hraje určitou roli v rámci hlavní zápletky. Musí být vždy s hlavním příběhem spojená, nesmí ho ale zastínit.

V žádné dobré knize by vedlejší zápletky neměly chybět. Mohou rozvíjet povahu postav, vykreslovat jejich charakter, či vnést do příběhu více napětí a akce. Mohou pomoci vysvětlit motivaci postav, což je zajímavé zejména u „zlounů“, které pak třeba začneme lépe chápat. Mohou pomoci určovat tempo vyprávění, zrychlit jej či zpomalit a dát čtenáři na chvíli vydechnout od akce.

Nikdy není pozdě přidávat vedlejší zápletky, přesto je lepší mít to alespoň trochu promyšlené dopředu, abyste nemuseli později velké části své knížky předělávat.

Ale dost teorie, pojďme se zamyslet nad tím, jak takovou vedlejší zápletku vymyslet.

 

Sedm základních typů vedlejší zápletky

Elizabeth Sims
Zdroj foto: www.writersdigest.com

Zde je sedm základních typů vedlejších zápletek podle americké autorky bestsellerů Elizabeth Sims:

1) Nezávislý příběh

Jedná se o příběh uvnitř příběhu. Může to být například vztah mezi dvěma vedlejšími postavami, který dokresluje povahu některé z nich. Může to být příběh z minulosti místa, kde se Váš příběh odehrává.

Příklady:

  • Elisabeth Sims uvádí jako příklad knihu Marka Twaina Dobrodružství Huckleberryho Finna, který se stává svědkem nepřátelství bohaté rodiny Grangerfordových, u níž dočasně přebývá, s jinou místní rodinou. Toto nepřátelství vyústí v krvavý konflikt, v němž jsou zabiti všichni členové rodiny Grangerfordových. Hucklebery poté pokračuje ve své cestě po voru dále po Mississippi.
  • Sama jsem tuto metodu použila několikrát. Například v románu Míša v síti, který vypráví o nebezpečí, která číhají na dospívající dívky na internetu, jsem doprostřed vložila příběh o chlapci Tomášovi, trápícím se hádkami svých rodičů. Tomáš si ty hádky klade za vinu a rozhodne se pro radikální řešení, kterému se však Míše díky její odvaze a důvtipu podaří zabránit. Příběh Tomáše nemá na příběh hlavní hrdinky přímý dopad, ale rozvíjí charakter a přidává mu tak na plastičnosti.

Jak na to: Jednoduše začněte vyprávět tento minipříběh na začátku nové kapitoly, a pak se vraťte k hlavní zápletce.

2) Paralelní nezávislý příběh

Můžete ve své knize rozvíjet dva paralelní příběhy, které budou propojeny v jednom bodě, ale jinak budou probíhat nezávisle. Toto se například používá u thrillerů či u příběhů s detektivní zápletkou, kde sledujete na jedné straně spáchaný zločin a jeho vyšetřování, a na straně druhé osobní život vyšetřovatele či vyšetřovatelky.

Příklad:

  •  Čtete-li rádi detektivní romány Roberta Bryndzy (pokud tohoto britského autora žijícího na Slovensku neznáte, jednoznačně doporučuju!), jistě znáte šéfinspektorku Eriku Fosterovou. V každém románu sledujeme vraždu a pátrání po pachateli a zároveň sledujeme, co se děje v Eričině životě. Čtenáře tak zajímá nejen to, zda bude dopaden vrah, ale i zda dosáhne Erika vytouženého povýšení či jak se bude vyvíjet její zpočátku váhavý vztah s kolegou policistou.

 Jak na to: Začněte nejprve vyprávět hlavní příběh a představte hlavní postavy. Pak vložte začátek vedlejší zápletky, a zase se vraťte k hlavnímu vyprávění. Střídejte tam a zpět co nejrovnoměrněji, aby to čtenář dokázal sledovat.

 

3) Paralelní propletený příběh

Pro budování napětí je ideální začít rozvíjet dva zdánlivě nesouvisející paralelní příběhy, které se v jednom okamžiku v knize protnou. Můžete je vyprávět odděleně celkem dlouho, a nechat čtenáře podivovat se nad tím, jak se vůbec takové příběhy mohou propojit. Pak náhle představíte spojující událost, která obě ramena slije do jedné mohutné řeky.

Příklady:

  • S tím jsem si vyhrála hned ve dvou svých knihách, v psychologickém románu Pouštní včela i v již zmíněné Míše v síti. V Pouštní včele na začátku sleduji dva zcela nezávislé příběhy, Čechoameričana Adama Navrátila, trpícího kvůli nešťastné lásce, a ředitele amerických tajných služeb Waltera Greena, který se chce pomstít za smrt svého bratra při teroristických útocích 11. září. Jejich příběhy se odvíjejí odděleně, dokud Green neprosadí operaci, do které se Adam přihlásí, a jejich příběhy se tak prolnou.
  • Míše v síti sleduju příběhy dvou kamarádek Míši a Báry, které jsem původně promýšlela nezávisle, než mi došlo, že se mohou proplést tím, že to budou spolužačky. Každá má svůj nezávislý příběh, které následně vyvrcholí únosem Báry, při jehož řešení Míša sehraje důležitou roli.
  • Můžete ale takový paralelní příběh budovat i s opačným záměrem. Můžete po celou dobu vést čtenáře k domnění, že se příběhy protnou, ale ony se propojit vůbec nemusí. Toto například předvedla moje oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan v knize Ani později, ani jinde. Rozvíjí tam příběhy muže a ženy , kteří by byli dokonalý pár. Oba nyní nejsou šťastní, jsou osamělí, a zajímají je podobné věci. Žijí v současné Paříži a my postupně sledujeme příběhy jednoho i druhého. Autorka dostává postavy stále blíže k sobě, například se náhodně minou na stanici metra apod. Až na to, že se nakonec nepotkají. Musím ale říct, že tohle Delphine nemůžu odpustit :).

 Jak na to: Postupujte podobně jako v bodě č. 2. Postupně střídejte oba příběhy. Zhruba ve třetině knihy však začněte oba příběhy směřovat k bodu, v němž dojde k jejich prolnutí.

 

4) Postavy, které se příběhem mihnou

Můžete rozvinout postavy, které v nějakém bodě vstoupí do života hlavního hrdiny a pak z něj zase odejdou, a přitom jej nějakým způsobem ovlivní. Buď mu dají nějakou radu, podle které se on pak chová, nebo třeba negativní příklad, či mu situaci zkomplikují. Každá z těchto postav přitom má svůj vlastní příběh.

Příklady:

  • Elizabeth Sims uvádí jako příklad knihu Jak zabít ptáčka. Příběh vypráví osmiletá dívka, kterou postupně ovlivní celá řada různých postav se svými vlastními vedlejší zápletkami – její bratr Jem a jejich kamarád Dill, lidé v sousedství a další, jejichž osobní příběhy také sledujeme. Knihou se také jako vedlejší zápletka prolínají problémy hlavní hrdinky ve škole.
  • Sama takové vedlejší zápletky přidávám moc ráda. V Pouštní včele mám hned několik vedlejších postav, které mají svůj vlastní příběh a jejichž osud se dříve či později prolne s osudem hlavního hrdiny Adama Navrátila. Psát příběhy vedlejších postav se ukázalo stejně zábavné, jako vytvářet hlavní zápletku.

 Jak na to: Zamyslete se nad tím, které vedlejší postavy by mohly mít svůj vlastní příběh, a jak by ovlivnil život hlavního hrdiny. Tyto postavy se mohou objevit například na začátku, nějak hlavního hrdinu ovlivnit, a pak se zase vrátit v druhé polovině příběhu.

 

5) Závěrečná tečka

Čtenáři tento typ vedlejší zápletky podle Elizabeth Sims milují. Jde o to, že autor představí vedlejší zápletku někde na samém začátku příběhu, a pak se jí skoro až do konce knihy nevěnuje. Čtenáři už na to skoro zapomněli, když vy to náhle v samém závěru knihy necháte dohrát, jako poslední větu symfonie. Čtenář má tak možnost vydechnout po emocemi nabitém velkém finále, a pomyslně zavázat poslední volný konec příběhu.

Jak na to: Postup je podobný jako v příkladu č. 1. Napište minipříběh, který se nějakým způsobem dotýká hlavní zápletky, ale přímo s ním nesouvisí. Kus dejte na začátek, a druhý kus si nechte na samotný konec. Někde uprostřed můžete také dát scénu, která na to bude nepřímo poukazovat (například se tam mihne vedlejší postava, které se to týká), aby to čtenáři začalo přece jen trochu vrtat hlavou.

 

6) Přemosťující postava

Přemosťující postavy jsou pro vetkání vedlejší zápletky velmi užitečné. Je to někdo, kdo může spojit dva světy. Jako ideální přemosťující postavy mohou sloužit lékaři, právníci, psychologové či kněží, protože jim lidé svěřují své starosti. Tyto postavy pak mají svůj vlastní příběh, který slouží jako Vaše vedlejší zápletka. Takovou postavou může být i vypravěč nebo posluchač příběhu.

  • Jako příklad zde může posloužit román Na Větrné hůrce. Příběh vypráví hospodyně, která na Větrné hůrce už léta slouží, novému nájemníkovi, který se o osud této zvláštní stavby a jejích obyvatel zajímá. Nový nájemník, který je na začátku pouhým posluchačem, se v závěru knihy stává sám postavou v příběhu, když se osobně seznámí s jeho hrdiny.

Jak na to: Vymyslete postavu, která bude velmi odlišná od všech ostatních hrdinů příběhu, ale něco ji spojuje s hlavním hrdinou. Alternativně se podívejte na dva odlišné světy, o nichž ve svém příběhu vyprávíte, a přemýšlejte o tom, jaká postava by je mohla propojit.

 

7) Vodítka

Při psaní detektivních příběhů či thrillerů jsou přímo povinné, v jiných žánrech volitelné. Vodítka přispívají k odhalení záhady a také baví čtenáře. Mají samozřejmě také zasít určitá podezření do mysli čtenáře, případně ho záměrně navádět na špatnou stopu, abyste jej pak o to více překvapili v závěru.

Příklad:

  • Jako příklad mohou sloužit detektivky mistryně oboru Agathy Christie, kde se to vodítky jen hemží.

Jak na to: Můžete tato vodítka trousit průběžně, ale mějte na paměti důležitou věc – vodítka z pohledu čtenáře jsou jiná než vodítka z pohledu některé z postav.

 

Vedlejších zápletek samozřejmě můžete použít hned několik. Jen pozor na to, aby se v příliš propleteném příběhu čtenář neztratil. Méně někdy může znamenat více.

Rámcová osa vedlejší zápletky

Jak bylo řečeno výše, vedlejší zápletka musí nějakým způsobem rozvíjet či posunovat hlavní příběh. I „nezávislá“ vedlejší zápletka musí být na hlavní příběh nějak napojená.

Také je důležité, aby vedlejší zápletka nezastínila hlavní děj příběhu. Pokud máte podezření, že by to mohlo hrozit, zamyslete se nad tím, jestli to vlastně není zárodek zcela nového příběhu.

Vedlejší zápletka samozřejmě nemusí být tak propracovaná jako ta hlavní. I tak byste ale měli mít určitou představu, čeho díky ní chcete dosáhnout, a jak má začít, pokračovat a skončit.

Nezapomeňte si i tyto vedlejší zápletky zanést do základní osy příběhu. Máte-li nástěnku, pak přidejte nové lístečky na příslušná místa, kam by v románu měly patřit.

Akční kroky do následujícího týdne:

  • Zamyslete se nad tím, jestli váš příběh stojí spíše na zápletce nebo na propracovaných postavách, a kterou ze stran by bylo dobré více rozvinout.
  • Zkuste si ke každé ze sedmi podzápletek napsat pár bodů, jak by bylo možné ji navázat na Váš příběh. Pak se zamyslete nad tím, která z nich by se tam nejlépe hodila.

A ještě…

Příběhové kostky pro tento týden:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na shledanou opět za týden v pondělí 21. ledna, kdy se podíváme na to, zda je pro Vás lepší napsat samostatnou knihu, anebo knižní sérii.

TĚSÍM SE NA VÁS!

 

Vytisknout Vytisknout 

8 Komentáře

  1. Dobrý den, poradil by mi někdo? 😀 mám docela dilema…
    Jako post-apokalyptického světa plného bojů a smrtí jsem zasadila jako side story příběh 14 leté Alex, které zemřela maminka na nemoc a její jediný poslední blízký je její sestřenice, kterou pozná podle fotografie a jen z vypravění čistě teoreticky ví, v jaké oblasti se nachází. Chci aby na sebe postavy vzájemně působili. Jen pro příklad: Videtta vyplivne žvýkačku a Alex do ní o pár dní pouději šlápne. Můj problém nastává při popisu postav, je popis opravdu tak nutný? jde o to , že když vyzradím ze strany Videtty její vzhled, až z pohledu Alex budu popisovat “neznámou osobu na fotografii” , čtenářům hned dojde, že se jedná o Videttu. A to nechci. Ano, asi to většině dojde, i tak bych si ale přála aby to nebylo řečené tak doslova.

  2. Hurá! Úspěšně jsem se prokousala druhým týdnem, kdy mě múza ne a ne políbit, a najednou mám před sebou zárodek solidního příběhu s několika vedlejšími zápletkami, který dává smysl, má v sobě napětí a akci, rozvíjí postavy a celkově mě fakt baví. Moc díky za inspiraci a nakopnutí, Veroniko 🙂

  3. Děkuji za další pokračování :). Vedlejší zápletky se mi moc líbí. Když to takhle čtu, tak aniž bych o tom věděl, použil jsem už několik typů. Nejvíce tíhnu k paralelnímu propletenému příběhu.
    A co mě moc zaujalo, je to, že se ti hrdinové nakonec nemusí ani potkat. Vnuklo mi to nápad pro moji knihu, ovšem bylo by asi dost smutné, kdyby se syn nakonec neshledal se svou matkou.

    • Vodítka se hodí zejména do detektivních příběhů či thrillerů. Například píšete detektivku, kde bude k vraždě použit jed, který lze získat jen v laboratoři. Náhle vyjde najevo, že některá z postav, které by jinak nebyly podezřelé, si přivydělává úklidem v laboratoři na vývoj nových chemických postřiků. To lze pak rozvést v nějaké scéně, kde si čtenář uvědomí, že by to mohl být vrah, i když detektiv na to musí teprve přijít. Falešná vodítka jsou také výborným způsobem, jak přidat podzápletku a dočasně svést čtenáře ze stopy, aby následně byl o to víc překvapen, až se dozví, že ve skutečnosti vraždu spáchala manželka tohoto uklízeče, která do laboratoře pronikla na jeho vstupku a ukradla jed, jímž pak otrávila svého milence… Dá se s tím vyhrát na spoustu způsobů 🙂

  4. Moc děkuji za možnost účastnit se Vašeho psacího projektu, který beru spíše jako výzvu, protože se už roky ne a ne dokopat k opravdovému psaní, nejen přehrávání si dějů ve své hlavě. Velice mě to motivuje a konečně dávám věci trochu do pohybu… akorát je to tempo na mě trochu rychlé, zatím jsem se nedostala přes pracovní list z minulého týdne, nedaří se mi úplně to takto ze sebe “vynutit”, většinou jsem inspiraci pociťovala tak, že mě z ničeho nic udeřila, když jsem to nečekala. Ale to je můj boj a tak v tomto týdnu budu pracovat ještě na tom úkolu z minula, než se posunu, každý Vaše rada je velmi přínosná…
    …chtěla jsem se optat, na jak dlouho máte projekt přibližně zamýšlený aby týdně vycházel?
    Děkuji mnohokrát.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.