Jak vytvořit základní osu příběhu

Už o svém příběhu nějakou dobu přemýšlíte, máte vybrané téma, žánr, vymyšlené přinejmenším hlavní postavy a tušíte, kam by se děj měl ubírat. Máte přinejmenším v hlavě (a v lepším případě už ve wordovském souboru či na papíře) poměrně konkrétní představu, o čem by vaše kniha měla být, ale zatím je to takové neuspořádané.

Je tedy načase vnést do toho určitou strukturu. Vezměte si papír a tužku a pište vedle sebe či pod sebe, ale klidně i kamkoli do prostoru, jako heslovité body scény a situace, které ve své knize chcete mít.

Příklad:

On a ona seznámení.

Hádka s šéfem v práci.

Milostná scéna na horách.

Telefonát matky.

Pohřeb souseda – objevení záhadného hosta.

A tak podobně.

Jakmile budete mít na papíře vše, co vás momentálně napadlo – v ideálním případě budete mít alespoň deset položek a klidně mnohem víc – rozstříhejte je na jednotlivé separátní čtverečky.

Máte to?

A teď je zkuste utřídit chronologicky, jak chcete, aby se ve vašem příběhu odvíjely. Když se na to podíváte s odstupem, měli byste mít před sebou základní osu vašeho románu.

Jako třetí krok v ideálním případě můžete tyto seřazené čtverečky připíchnout na nástěnku. Až budete příště sedat k psaní, můžete vzít libovolný čtvereček, na který zrovna budete mít náladu, a zpracovat ho – nebo ho přinejmenším dále rozpracovat.

V příštím příspěvku ukážu, že se vaše vyprávění nemusí odvíjet pouze chronologicky.

 

4 Komentáře

  1. Děkuju moc za všechny rady, co tady na blogu jsou. už asi 2 roky se dokopávám k tomu něco napsat, ale vždycky to skončilo neúspěchem. Říkala jsem si, že je to proto, že jsem moc malá (teď mi je 16), ale myslím, že to bude spíš proto, že si neumím zorganizovat život. 🙂
    Ještě jednou díky, sleduju všechno, co se tu teď na blogu děje a strašně mě to baví 🙂

    • Já jsem ve 14ti s psaním začínala a v 16ti dokončila svou první “knížku”, která samozřejmě ještě nebyla dostatečná pro vydání, ale naučila jsem se na ní příběh dovést do úspěšného konce. Věřím, že se totéž podaří právě letos i Tobě! 🙂 A také děkuju za krásný komentář!

  2. Vážně moc děkuji za tuto skvělou radu. Přemýšlím nad příběhem už několik let a mám v hlavě všechny ty scény jakoby to byl film, ale vlastně jsem si nikdy nedokázala setřídit myšlenky a říct si, co se kdy stalo. Proto jsem ještě nazačala tento příběh psát, ikdyž si s tou myšlenkou už dlouho hraju. Díky tomuto ‘cvičení’ jsem zjistila, že toho mám vymyšleno vlastně mnohem více, než jsem si myslela a konečně vím, kde a jak začít. Ještě jednou děkuji moc. ♥️

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.