Efekt “Monika”

“Měl/a bych to vzdát. Jiní už na tom pracují dávno a dělají to lépe. Nikdy to nebudu umět tak jako oni. Jdu od toho.”

Také se vám někdy honí takové myšlenky hlavou? Tak s tím rychle přestaňte. Povím vám jeden příběh. Když mi bylo 14 let a končila jsem základní školu, rozhodla jsem se strávit léto před nástupem na gympl samoučením angličtiny (byla jsem vždycky tak trochu nerd / české slovo “šprt” mi přijde velmi nepřesné, neboť jsem pokračovala být nerd i na gymplu, kdy jsem rozhodně nebyla šprtkou, ale pravým opakem).

Když jsem tenkrát začala s angličtinou, naprosto jsem se do toho ponořila. Zhltla jsem učebnici pro samouky. Sledovala jsem televizní kurzy pro začátečníky. Četla jsem si stránku po stránce anglický slovník a vstřebávala slovíčka i fráze. Snažila se zapisovat texty svých oblíbených písniček a chápat jejich obsah. Vypisovala jsem si věty z oblíbených filmů, kterým jsem porozuměla díky českým titulkům. Po dvouměsíčním intenzivním úsilí jsem měla celkem slušný základ angličtiny, s nímž jsem nastoupila do prváku na gymnázium.

Jenže ouha. Ve třídě se mnou byla jedna Monika, která strávila s rodiči pět let v Anglii, takže mluvila jako rodilá mluvčí. Okamžitě se ve mně vzbudil pocit, že se kvůli tomu veškerá moje znalost angličtiny anuluje. Zasekla jsem se a anglicky odmítla vydat hlásku. Trvalo mi několik měsíců, než jsem pochopila, že moje angličtina je okay. Jistě, nemluvila jsem jako Monika (to nemluvím ani dnes, přestože angličtinu ovládám obstojně), ale moje znalost angličtiny byla více než dostačující.

Životní lekce: To, že někdo  něco už dělá, a dělá to dobře (a zřejmě lépe než vy v tomto okamžiku), neznamená, že vy to děláte špatně nebo že to nesmíte dělat vůbec.

Jak řekl duchovní guru tohoto blogu (Honza Markel) – cílem není být nejlepší. Cílem je den za dnem se zlepšovat. Tak se na své cestě nikdy nezastavíte.

2 Komentáře

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.