9. TÝDEN – JAK SI VYTVOŘIT ZVYK PSÁT PRAVIDELNĚ

Jak dlouhá by vlastně měla být kniha? – Co je „rozumný“ cíl počtu slov za den? – Mít či nemít termín dokončení? – Myslíte, že na psaní nemáte čas? – Co je to „Time Finder“ – Tipy, jak zvýšit denní počet slov


Minule jsme hovořili o tom, že pravidelné psaní napomáhá vytvoření psacího zvyku. Když budete se svým textem v kontaktu každý den, anebo alespoň každý víkend, lépe do něj budete pokaždé „naskakovat“. Pokud psát pravidelně nebudete, může vaše psaní začít „rezavět“. Můžete si vypěstovat zvyk nepsat, a může se stát, že přejdou týdny či dokonce měsíce a vy zjistíte, že jste nenapsali ani čárku.

Ale kolik byste toho měli pokaždé napsat? Jak dlouhý má vlastně být rukopis, aby se kvalifikoval jako kniha? A jaké techniky slouží k tomu, abyste se pravidelně dostali do „psací nálady“? O tom je následující článek.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.


Jak dlouhá by vlastně měla být kniha?

Průměrná kniha má zhruba 50 až 100 tisíc slov. Těch 50 tisíc je hranice, ke které cílí celosvětová listopadová psací výzva NaNoWriMo. Po vytištění pak knížka bude mít – v závislosti na formátování – něco přes dvě stě stran. Cokoli nad sto tisíc už se mnohdy označuje jako sága a nakladatelé mohou s přijetím tak dlouhého rukopisu váhat především u prvotin.

Záleží samozřejmě i na žánru. Kniha pro děti či román pro dospívající (včetně young adult) bude samozřejmě kratší než román pro dospělé.

Tady máte tabulku, která ukazuje, kolik mají mé knihy slov, normostran a kolik stran v tištěné podobě, abyste získali určitou představu.

Kniha Počet slov Počet
normostran
Počet stran
po vytištění
Pouštní včela (román pro dospělé) 51.807 171 220
Poplach v Tabulkově (kniha pro děti) 9.233 30 90
Pavoučí příběhy (kniha pro děti) 14.977 50 124
Příběhy pavoučka Alfonse (kniha pro děti) 8.328 29 79
Patricie (román pro dospívající dívky) 53.447 175 243
Míša v síti (román pro dospívající dívky) 51.717 169 247
Nikki, vrať se (román pro dospívající dívky) 39. 628 130 144

S tím, jak má být kniha dlouhá, souvisí otázka, jak dlouho trvá napsat knihu. Samozřejmě záleží na tom, kolik času tomu chcete věnovat – nad tím se zamyslíme v následujících odstavcích.

Pokud píšete zcela jen tak pro radost, aniž by vám záleželo na tom, jestli knihu dopíšete za rok či za deset let, pak se tím nemusíte trápit. Pokud se ale nemůžete dočkat, až bude váš rukopis hotový a bude moci zamířit k nakladateli na posouzení, jsou následující řádky právě pro vás.

O tom, jak dlouho trvá napsat knihu, se můžete podrobněji dočíst v  mých starších článcích Jak dlouho trvá napsat knihu a Fáze psaní knihy .

Co je ale „rozumný“ cíl počtu slov za den?

Ernest Hemingway údajně psal mezi 500 a 1000 slov denně a Stephen King tvrdí, že píše v průměru 2000 slov za den. Jako průměr psaní za den se obvykle uvádí něco mezi 500 až 3000 slov denně, a když trváte na přesnějším údaji, nejčastěji narážím na průměr tisíc slov denně.

Samozřejmě existují i tací, kteří tvrdí, že jsou schopni napsat až deset tisíc slov za den, ale to jsou zářné výjimky a rozhodně si nedělejte hlavu, pokud se tomu ani neblížíte.

Stephen King doporučuje stanovit si denní cíl. K tomu, jak má být velký, říká toto: „Podobně jako u tělesného cvičení bude asi nejlepší, když si ho zprvu stanovíte nižší, abyste se vyhnuli zklamání. Navrhuji tisíc slov denně, a protože jsem velkomyslný, navrhuji také, abyste si jeden den v týdnu udělali volno, aspoň ze začátku. Ale ne víc; to by vyprchala naléhavost a bezprostřednost vašeho příběhu.“

Důležité je podle něj u psaní vydržet, dokud svůj denní cíl nesplníte. Doslova doporučuje psát „slovo za slovem“, nehledat v tom žádnou větší vědu. „Ať je to miniatura na jednu stránku, nebo epická trilogie jako Pán prstenů, vždycky ji můžete napsat jen slovo po slově,“ dodává.

„Nečekejte na múzu,“ radí Stephen King. „Psaní je stejná práce jako pokládání potrubí nebo řízení kamionu. Stačí, když dáte múzovi najevo, kde býváte každý den od devíti do dvanácti nebo od sedmi do tří. Když to bude vědět, ubezpečuji vás, že se dříve i později začne objevovat a s doutníkem v puse začne kouzlit.“

Mimochodem, věděli jste, že múza Stephena Kinga je mužského rodu? 🙂

Já sama si nestanovuju počet slov či řádků či stran na den, i když si někdy říkám, že bych měla. V každém případě se snažím každý den být v kontaktu se svou rozepsanou knihou alespoň tím, že si k ní dělám poznámky do mobilu či do souboru v počítači a před spaním přemýšlím o tom, jak rozvíjet děj a některé situace. Když pak o víkendu usednu k psaní, snažím se toho napsat co nejvíc.

Mít či nemít termín dokončení?

Někomu pomáhá stanovit si termín, dokdy má být kniha hotová. To se ale podle mne týká především těch, kteří se psaním knih živí a závisí na tom, že mají podepsanou smlouvu s nakladatelem s konkrétním datem dodání rukopisu. Pokud píšete jen tak pro radost, nemusíte se mučit kladením umělých termínů.

Rozhodně nemá smysl se do psaní nutit. Ztratíte postupně chuť a vyčerpáte se natolik, že byste se v nejhorším mohli na psaní úplně vykašlat.

Samozřejmě záleží na tom, zda píšete při škole či při práci, anebo ve volné dny jako jsou víkendy, dovolená či prázdniny. Pak je možné stanovit si ambicióznější cíle, máte-li před sebou více volného času.

Myslíte, že na psaní nemáte čas?

Pak pro vás mám jednoduchý tip. Zkuste si místo „nemám na psaní čas“ říct „psaní není moje priorita“. Pokud s tímto druhým tvrzením vnitřně nesouhlasíte, je třeba se zamyslet nad tím, jak trávíte čas.

Co je to „Time Finder“

Je zřejmé, že pravidelné psaní přepíná mozek do určitého „psacího stavu“, a že je dobré psát ve stejnou denní dobu, ideálně ve chvíli, kdy vám to píše nejlépe. Je možné, že jste si vědomi toho, kdy taková doba pro Vás je. Ale pokud ne, nebo pokud si myslíte, že na psaní nemáte dost času, tady je návod od Chrise Batyho, autora již zmíněné celosvětové spisovatelské výzvy NaNoWriMo, jak na to přijít.

Začněte tím, že si budete psát hodinu po hodině, čím jste se zabývali. Zapište opravdu poctivě vše. Že jste v sedm hodin ráno vstali, udělali jste si snídani, při které jste si půl hodiny četli noviny online, pak jste šli běhat, odjeli do práce, cestou v autobuse jste sjížděli sociální média, v práci jste si o obědové pauze telefonovali s kamarádkou, že jste po práci sledovali tři hodiny Netflix a hodinu si četli ve vaně.

Po uplynutí týdne si vezměte tři zvýrazňovače a odlišnými barvami vyznačte aktivity, které jsou nezbytné, důležité, ale ne nezbytné, a zbytné. Samozřejmě pokud máte děti, budete mít času méně. Ale i tak možná zjistíte, že každý den trávíte minimálně hodinu času na sociálních médiích či sledováním seriálů, které vám nic nepřinášejí. A právě zde se podle Chrise Batyho skrývá potenciální čas pro vaše psaní.

Pro nejlepší výsledky je potřeba tuto proceduru aplikovat celý týden, protože různé dny míváte různý program. Čím podrobněji si veškeré činnosti zaznamenáte, tím lépe se vám podaří nalézt čas na tvůrčí činnost.

Tipy, jak zvýšit denní počet slov

Pokud jste se odhodlali začít pracovat na své knize pravidelně každý den a díky technice „hledače času“ jste přišli na to, která denní doba je pro vás nejlepší, můžete se stát, že k psaní usednete a nevíte, čím začít. Pokud jste si na začátku vypracovali rámcovou osu příběhu, pak by se vám toto dít nemělo. Možná ale sice víte co psát, ale nedaří se vám ten den do toho pustit.

Tady je několik dalších tipů, jak se dostat do psací nálady:

1) Najděte pro vás nejproduktivnější místo

Jsou místa, kde se vám bude tvořit snadněji než jinde. Pro mě je to MHD, kavárna a u vody. Když usednu k psaní doma, pořád odbíhám k domácím pracím či brouzdám na Facebooku. Jakmile se přesunu někam jinam, najednou méně podléhám těmto vnějším svodům a soustředím se na svůj vznikající příběh.

2) Vizualizujte si, co napíšete

Předtím, než si sednete k počítači či vezmete do ruky tužku a blok, vizualizujte si scénu, kterou hodláte psát. Vychází to z metody zvané „Dreamstorming“ (snobouření), kterou vyvinul Robert Ole Butler. Ve zjednodušené verzi stačí, když si nejprve představíte co nejpodrobněji situaci, kterou budete psát, a poznačíte si klíčová slova, která ji charakterizují. Stačí takto strávit pět minut před začátkem každé scény a bude se vám psát mnohem snadněji!

3) Vytvořte si určitý spouštěcí rituál

Navykněte si dělat nějakou zvláštní věc vždy, když se chystáte psát. Někomu pomáhá pustit si určitou hudbu, třeba velmi tichou instrumentální melodii, která vás dostane do té správné tvůrčí nálady. Někdo si zapálí aromatickou svíčku, která u něj vyvolá určitý psací reflex. Píšete-li rukou, k tvorbě vás může motivovat i pěkný sešit.

4) Začněte zapisováním momentálních myšlenek

Když usednete k psaní a momentálně vás nic nenapadá, nejprve pište, co se vám zrovna honí hlavou. „Teď zrovna fakt nevím, o čem bych měla psát. Ale prý se múza dostaví, když s tím začnu. Fakt ale nemyslím, že to bude můj případ. No neva. Budu prostě psát furt pryč. Třeba o tom, jak si sousedka koupila psa. Říkala, že psa chce. Ale netušila jsem, že to bude ten mrňavý uštěkaný psík dobrý tak akorát do kabelky pro nějakou paničku…“

Když takhle vydržíte psát aspoň patnáct minut, to by bylo, abyste postupně své psaní „nenastartovali“, jako když roztlačujete auto, aby mu chytil motor.

5) Omezte rušivé elementy

Tím nemyslím, abyste zavřeli děti na několik hodin do sklepa. Ale například se vyplatí dát si z dosahu telefon a přimět se nekontrolovat email či sociální média každých pět minut.

6) Uzavřete smlouvu sami se sebou (nebo s někým jiným)

Setkávám se i s tím, že některým spisovatelům pomáhá v dosažení každodenního cíle počtu slov to, že se o jeho výši dohodnou s někým jiným. Když svůj denní cíl splní, odešlou napsaný text druhé osobě. Ne nutně proto, aby je četla, ale aby měla kontrolu nad tím, že nepodvádíte. Budete-li vědět, že na váš text někdo čeká, zvýší to vaši motivaci a pomůže zdvojnásobit úsilí. Pokud je vám nepříjemná možnost, že si druhá osoba bude váš text číst (a není-li to rovnou i vaším přáním), pak můžete uzavřít „smlouvu“ sami se sebou tak, aby to ve vás vzbudilo pocit závazku.

7) Ujistěte se, že žádná ze zamýšlených scén není nudná

Platí jednoduché pravidlo: Pokud je scéna nudná při psaní, bude nudná při čtení. Může se stát, že se vám do psaní nechce proto, že máte napsat scénu, do které se vám nechce. Proto se zamyslete nad tím, jak ji udělat zajímavější i pro vás. Čím byste ji mohli ozvláštnit a oživit, aby vás už nehnala od psaní, ale naopak táhla k němu.

8) Věďte si statistiku o tom, kdy jste nejvíce produktivní

Tento tip souvisí s výše zmíněným „hledačem času“. Jakmile zjistíte, v jakou denní dobu jste nejvíce produktivní, vytvářejte si příležitosti psát zejména v tyto hodiny.

Akční kroky do následujícího týdne:

  • Zkuste si napsat podrobný přehled toho, jak vypadá váš den, podle vzoru „hledače času“. Postupujte podle návodu Chrise Batyho.
  • Experimentujte se “spouštěči” psací nálady. Ať už to bude aromatická svíčka, která ve vás bude vyvolávat chuť k psaní, oblíbená písnička anebo cokoli, co bude vyhovovat právě vám.

A na závěr ještě příběhové kostky pro tento týden. Tentokrát tu vidím pohádkové motivy! Co vy?

Příště se zase na chvíli vrátíme k postavám – dočtete se zde pár tipů, jak co nejlépe napsat hlavního záporného hrdinu neboli antagonistu, který dodá vašemu příběhu hloubku a více vtáhne čtenáře do děje.

Těším se na vás!

4 Komentáře

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.