8. TÝDEN – KDE, KDY A JAK ČASTO PSÁT

Jaké je ideální místo k psaní? – Ticho versus ruch – Nedoceněná prádelna – Psát rukou či na počítači? – V jakou denní dobu je lepší psát? – Jsou spisovatelé spíše skřivani či sovy? – Víte, co je to skřova? – Je potřeba psát každý den?

Je lepší psát ráno nebo večer? Musíte mít nějaké speciální místo, kde píšete? A je nezbytné psát opravdu každý den?

Tyhle a jim podobné otázky si klade řada začínajících spisovatelů, a tak jsem se rozhodla na toto téma blíže podívat. Zároveň jsem udělala malý průzkum v naší spisovatelské komunitě, zda jsou spisovatelé spíše ranní ptáčata či sovy.

Pokud jste se mnou od začátku a průběžně děláte akční kroky, máte už nejspíš načrtnutou základní osu příběhu, určitou představu o hlavní i vedlejší zápletce a promyšlené postavy. Možná už Vám vzniká pod rukou základ příběhu. Dnes se podíváme na to, jak si nejlépe vytvořit psací rutinu.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

 

 

 

 

Jaké je ideální místo k psaní?

Existuje vůbec něco jako ideální místo?
Abyste se mohli při tvorbě soustředit, je potřeba vzít v úvahu dvě věci: otázku hluku a otázku soukromí.

Ticho versus ruch

Někteří spisovatelé potřebují mít k psaní naprosté ticho. Ideální je, když máte nějaký psací koutek jen sami pro sebe a můžete za sebou zavřít dveře a izolovat se od okolního světa, abyste se mohli plně soustředit na svou tvorbu.

Pro někoho je ale určitá hladina hluku příjemná. Může to být například okolní ruch v kavárně či čajovně. J. K. Rowling napsala skoro celý první díl Harryho Pottera v kavárně, když se potřebovala dostat z domu během mateřské dovolené. Někteří rádi píší v hromadných dopravních prostředcích, například v autobuse či ve vlaku. A někteří lidé rádi poslouchají při psaní hudbu.

Mně vyhovuje jemný šum kaváren, ale vadí mi při psaní hudba. Co je pro jedny rušivé na hranici snesitelnosti, pro druhé je motivační a inspirativní.

Nedoceněná prádelna

Soukromí můžete najít na netušených místech. Například v prádelně.

„Své první dva vydané romány, Carrie a Prokletí Salemu, jsem napsal v prádelně našeho dvojitého přívěsu na přenosném psacím stroji Olivetti mé manželky, na dětském stolku, který jsem držel na kolenou,“ svěřil se Stephen King ve své knize O psaní.

Danielle Steelová, autorka velmi úspěšných ženských románů, také napsala svou první knihu v prádelně sedíc na pračce, aby neprobudila nikoho z rodiny.

Já jsem si ve svém bytečku s nadšením zřídila psací koutek. Mám velký psací stůl do „elka“, stojící vedle okna, kde jsem si představovala, jak napíšu svá nová dílka. Ovšem z nějakého důvodu tam píšu jen minimálně.

Zjistila jsem, že nejlépe se mi píše někde venku (v kavárně, u vody), nebo třeba doma u přátel, kdy každý z nás něco tvoří. Sedíme pospolu u stolu v obýváku, navzájem si odpovídáme na dotazy („Jak vylepšit tenhle mezititulek?“ „Jak udělám snímek obrazovky?“ „Co znamená francouzsky chapitre?“).

Pokud je vaše touha psát dostatečně silná, můžete psát prakticky kdekoli. Inspiraci můžete nalézt například v mém starším článku Desatero míst, kam můžete chodit tvořit.


Psát rukou či na počítači?      

S otázkou, jaké je ideální místo k psaní, souvisí otázka, zda je lepší psát rukou či na počítači. I tady je odpověď naprosto individuální. Já jsem své první knihy napsala rukou do sešitu a přepisovala je na stařičkém psacím stroji patřícím mojí mámě. V dnešní době počítačů dávám přednost tvorbě na počítači.

Přesto jsem velké části knih napsala rukou. Píšu totiž ráda u vody. Vždycky kus odplavu, vylezu ven a jdu na chvíli do páry. Tam ležím v přítmí, pozoruju kapky vody kondenzující se na stropě a přemýšlím o ději své knihy. Pokaždé mě tam něco napadne a urychleně zamířím zpátky k sešitu, abych svůj nápad zapsala.

Foto: paperblanks.com

Od té doby, co jsem se naučila diktovat do telefonu, „píšu“ si velké kusy i diktováním. Vznikají tam samozřejmě chyby (přepisy na iPhone programoval nějaký negramota, který nikdy neslyšel o rozdílu “mě” a “mně” či o tom, že se píše „byste“ a ne „by jste“ apod.), ale to už jsou detaily, které si po přenesení textu do počítače upravím.

Můžete používat i krásné sešity, které Vás budou motivovat k tvorbě, kdykoli Vám na ně padne zrak. Já používám k psaní deníku vázané sešity značky Paperblanks. Jsou sice velmi drahé, ale stojí mi to za to, protože mě velmi těší do nich psát.

Píšete-li na počítači, rozhodně doporučuju naučit se psát všemi deseti. Jak Vám budou myšlenky letět jako o závod, dokážete je lépe zaznamenat. Existují na to kurzy, prezenční i online. Pro spisovatele by to mělo být samozřejmostí.

Takže je to opravdu na Vás, jak Vám více vyhovuje psát. Hlavně se nenuťte do nějakého způsobu, který Vám nesedí, jen proto, že to tak třeba dělá většina lidí.

 

 

 

 

V jakou denní dobu je lepší psát?

Pro každého je k psaní vhodná jiná denní doba. Pro někoho je to brzy po ránu, pro někoho pozdě v noci, když celé okolí usne a místností tonoucí ve tmě a ozářené stolní lampičkou se nese jen tiché klapání kláves.

V mnoha případech Vám samozřejmě dobu psaní budou diktovat okolnosti – rodina či práce. John Grisham, autor slavných děl jako Firma či Případ Pelikán, tři roky vstával každý den v 5 hodin ráno, aby skloubil psaní se svou právnickou praxí, která vyžadovala sedmdesát hodin práce týdně. Dostal totiž nápad na knihu, když ještě pracoval jako právník.

„Jednoho dne seděl a poslouchal výpověď desetileté dívky, kterou kdosi znásilnil a ponechal napospas osudu. Emoce a drama příběhu na něho nesmírně zapůsobily a on začal přemítat, co by se stalo, kdyby se otec té dívky pomstil a pachatele zavraždil. Říkal si, co by se asi dělo na Jihu, kdyby násilníkem byl běloch a otcem, který se mstí, černoch. Ten příběh ho pohltil natolik, že se ho rozhodl sepsat, aby viděl, zda dokáže vytvořit literární dílo.“ (Citováno z knihy Jodie Archer: Šifra mistra bestselleru.)

Než se tedy stanete slavnými spisovateli, které jejich psaní uživí (zda je to v českých podmínkách reálné, je jiná otázka), budete se muset naučit najít čas na psaní i tehdy, když byste třeba raději spali.

Když si můžu vybrat, já sama nejraději píšu brzy ráno, ještě předtím, než odejdu do práce. Rozhodně ale nejsem typ večerní, po práci už ze sebe nic tvůrčího nedostanu. Pak zbývají víkendy, kdy opět nejraději tvořím dopoledne.

Jsou spisovatelé spíše skřivani nebo sovy?

Zajímá Vás, jestli lidé, co píší knihy (ať už je vydávají anebo ne), jsou spíše ranní ptáčata nebo noční tvorové? Následující průzkum ve spisovatelské skupině Odstartujte svoji knihu ukázal, že největší procento lidí má inspiraci k psaní večer či dokonce pozdě v noci. Ne vždy však ve svém oblíbeném čase mohou psát.

Výsledky průzkumu ve skupině Odstartujte svoji knihu

„Jsem sova, která je otrokem práce a z donucení přeškolená na skřivana :). Nejradši bych psal večer, když mám všechno hotovo, nic mě neruší a můžu se na to plně soustředit. Často se ale stává, že po odeslání posledního souboru na daný den už mám v lebce tak vyhamtáno, že už nejsem schopný dát dohromady kloudnou větu. Takže se snažím psát ráno, dokud mi neurony ještě jakž takž fungují :),“ říká Pavel Mondschein, autor Bordeřích povídaček.

Někteří jsou rozpolcení.

„Já snad ani nevím, jak hlasovat 😀 Založením jsem totální sova… ale nejlíp se mi píše ráno. Já vím, já vím, nic neříkejte. Ale prostě… večer se mi sice nechce spát, ale absolutně nemám náladu na žádný tvoření. A ráno se mi ukrutně nechce vstávat, pětkrát posouvám budík, ale když se teda opravdu vykopu o něco dřív, napíšu toho před prací úplně nejvíc.
Takže jsem asi… líná sova :D,“ zamyslel se Theo Addair, autor knihy Muffin a čaj.

Možná jste si všimli, že mezi možnostmi v průzkumu je i skřova. Asi netušíte, co to je 🙂 Na planetě Fromor, kde se odehrává moje právě rozepsaná fantasy Hodina psodava, mají takového ptáčka. Říká se mu skřova obecná (procrastinarius domesticus). Je to pták chráněný, protože je na vyhynutí. Vždy se večer rozhodne, že si zítra ráno postaví hnízdo. Ráno ovšem prospí, a tak se k poledni rozhodne, že večer postaví hnízdo. Jenže to pak zase neudělá, něco ho rozptýlí, a tak se rozhodne, že… Zkrátka jich je míň a míň, protože se sice pořád zvládají pářit, ale nemají moc kam dávat vajíčka, a tak jsou častou obětí psodavů, kteří se toho po vyhnání z jeskyní naučili využívat… Z toho na Fromoru vzniklo rčení Být línej jak skřova. Tak jen pozor na to 😉

 

 

 

 

Je potřeba psát každý den?

A na závěr otázka: Je opravdu nutné psát pravidelně, když chcete dosáhnout úspěchu?

Stejně jako na předchozí dvě otázky „kdy“ a „kde“ neexistuje jednotná odpověď. Zde však platí, že čím větší pravidelnosti v psaní dosáhnete, tím lépe. Neznamená to nutně, že musíte psát každý den. Neměly by Vám ale vznikat příliš dlouhé pauzy, kdy se od textu budete mentálně vzdalovat.

„Psaní je jako zdravá strava či tělesné cvičení: každý den trochu je lepší než nárazově hodně, a pak zas dlouho nic.“ /Chris Sykes, autor knihy Complete Creative Writing Course/

Pokud se nerozhodnete vstávat každý den o hodinu dříve a sedat k psaní (jako jsem to například loni zvládala já), nebudete mít každý den nejspíš k dispozici na tvorbu ucelený časový úsek. Důležité je ale zůstat v kontaktu s textem. Třeba jen tím, že s sebou budete nosit sešit (či si založíte poznámkový soubor v mobilu), a budete si do něj psát poznámky, když Vám vznikne například deset minut času při čekání na autobus.

Pro tvůrčí psaní je nejdůležitější naučit se přepnout mozek do jiného – tvůrčího režimu. A k tomu nejlépe pomáhá právě pravidelnost. Vypěstujete si v sobě určitý Pavlovův reflex. Mnozí spisovatelé se proto snaží psát nejen každý den, ale i pravidelně ve stejnou dobu.

Pravidelným psaním také snížíte riziko, že byste zapomněli kus již napsané zápletky a dělali v textu chyby.

Příští týden se zde dočtete, kolik slov se doporučuje každý den napsat, a k čemu Vám může pomoci technika tzv. Time Finder neboli „Hledač času“.

Akční kroky do následujícího týdne:

  • Vyzkoušejte různá místa, kde můžete psát. Pokud jste dosud psali jen doma na počítači, zkuste si vzít laptop třeba do kavárny. Nebo si vezměte sešit do autobusu, usaďte se třeba na zadních sedadlech, kde budete mít více soukromí, a pište rukou.
  • Jakmile budete mít příležitost, přepište si text do počítače. Při přepisování tak budete mít příležitost to rovnou editovat a upravovat.
  • Zkuste jeden den psát ráno a druhý den večer a pozorujte, kdy se Vám píše lépe. Jakmile najdete odpověď, zkuste si v tu dobu vytvářet pravidelnější příležitosti k psaní.

A samozřejmě na závěr…

…Příběhové kostky pro tento týden. O čem asi tak vypráví příběh sestavený z následujících obrázků?

 

 

 

 

 

 

 

 

Těším se na Vás zase za týden!

 

 

Vytisknout Vytisknout 

 

5 Komentáře

  1. Skvělý článek. 8.týden se mi moc zamlouvá. Já se snažím psát pravidelně kolem 18-20 hodiny. Příjde mi, že k večeru jsou mé texty více emotivní, kdežto ráno jsou zkrátka všední – prostě suché. Píšu zásadně doma za zavřenými dveřmi svého pokoje, ležím na posteli a buším do klávesnice o sto šest. Každopádně zkusím psát i před prací nebo jinde, jen abych to zkusil.
    A druhá věc… Kdy si budeme moci Hodinu psodava přečíst? Zní to vcelku zajímavě. :-O Děkuji, Marwy

    • Mám radost, že se článek líbil! Já jsem loni myslela, že mám Hodinu psodava prakticky hotovou, ale pak jsem to dala přečíst betě, a ukázalo se, že tam potřebuju něco (podstatného) změnit. Jakmile jsem s tím začla, tak vykvetla úplně celá nová větev příběhu, která mě teď tak pohltila, že z toho bude asi tak dvojnásobná nebo spíše trojnásobná kniha, než jsem původně plánovala. Mám z toho radost, ale nějakou dobu to potrvá. Pořád ještě se mi nedaří nacházet čas na psaní článků z Projektu 2019 a zároveň Psodava, ale psaní těchto článků motivuje i mě, takže jsem přesvědčená, že během letošního roku se to podaří mně i čtenářům tohoto blogu! 😀

Napsat komentář: Veronika Matysová Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.