49. týden – K čemu a jak psát konec otevřený, dvojznačný a cliffhanger

No a pak… aneb Otevřený konec – Jak to vlastně dopadlo? aneb Nejednoznačný konec
Kdy se hodí cliffhanger – Papírový drak – Autor míní, čtenář mění

Je tu druhé pokračování na téma, jaké se pro vaši knihu nabízejí možné konce. Minule jsme se podívali na dva základní typy, tedy konec šťastný a nešťastný, a kdy se jaký hodí. Dnes se zastavíme u tří dalších, méně obvyklých konců, a podíváme se na jejich případné (ne)výhody.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

No a pak… aneb Otevřený konec

Ve většině případů příběh dospěje k nějakému závěru. Detektiv dopadne či alespoň odhalí pachatele. Princ porazí draka. Milenci mají svatbu (nebo jeden z nich umírá). Kouzelník vyžene zlého ducha. A tak podobně.

Některé knihy však skončí dříve, než nějak „dopadnou“. A nemám teď na mysli knižní série, kde samozřejmě musí zůstat něco nedokončeného, aby mohl příběh pokračovat. V závěru prvního dílu Pána prstenů Frodo ještě nemohl dorazit do Mordoru a Harry nemohl porazit Voldemorta.

Otevřený konec mohou mít i samostatné knihy, u kterých se pokračování nepředpokládá. Autor jednoduše ponechá na fantazii čtenáře, jak příběh dopadne.

Pro mne jsou takové konce většinou zklamáním, to ale nemusí platit pro všechny. Jak tedy použít ve vaší knize otevřený konec a přitom nezklamali (všechny) čtenáře?

  • Ujistěte, že se to hodí pro typ příběhu, který píšete. Ne každá kniha takový konec snese. Například u milostných románů by se čtenáři cítili ošizeni, když by se zamilovaní nakonec nedali dohromady.
  • I u takového typu konce vyřešte základní konflikt, na kterém je postavený dějový oblouk. Přestože necháte něco otevřené, čtenář potřebuje dostat určitý pocit rozřešení.
  • Udržujte napětí až do konce, aby čtenář mohl hádat, jak to může dopadnout. A také aby příběh nevyzněl do ztracena, jako by to autora už nebavilo psát.

Příklady knih: Čekání na Godota, Absolutní miláček

Jak to vlastně dopadlo? aneb Nejednoznačný konec

Dvojznačný či nejednoznačný konec není totéž co konec otevřený. Autor záměrně nechává čtenáře hádat: Jak to vlastně dopadlo? Byl to celé jen sen? Halucinace? Projekce?

Může se stát, že někteří pochopí závěr knihy jedním způsobem a někteří zase jiným. Zkrátka je to větší nápor na mozkové závity.

Na rozdíl od konce otevřeného, který ponechává zcela na čtenáři, aby si vše domyslel sám, nejednoznačný konec je tak zašmodrchaný, že není snadné ho pochopit.

Typický příklad je film Inception (není to zfilmovaná kniha, přestože by bylo superzajímavé si ji přečíst, kdyby existovala). Ve filmu se hlavní hrdina v simulaci podobné Matrixu noří níž a níž do podvědomí „cílové osoby“, přičemž v realitě ubíhá čas úplně jinak. V samotném závěru není zcela zjevné, zda se nakonec z tohoto spánku probudil, anebo vědomě zůstal v simulaci. (Podle mě to tedy jasné je, ale setkala jsem se už s opačným názorem – a právě proto je ten konec nejednoznačný.)

Příklad: Pi a jeho život, Film Inception

 Kdy se hodí cliffhanger

Cliffhanger není totéž co otevřený konec. Otevřený konec nepředpokládá pokračování knihy a nechává zcela na fantazii čtenáře, jak příběh dopadl. Cliffhanger záměrně nechává otevřenou hlavní otázku, abyste si museli přečíst i další díl. Děj přitom končí ve chvíli, kdy je situace co nejvíce dramatická.

O tom, jak a proč používat cliffhanger na konci kapitol, jsme si povídali v tomto článku. Ukončit kapitolu v dramatickém momentu přiměje čtenáře dychtivě otáčet stránky a pokračovat ve čtení, i když už by třeba chtěl jít spát / pracovat / jít se učit apod. Po překvapivém odhalení. Poté, co detektiv zjistí totožnost pachatele – aniž to řeknete čtenáři. Poté, co doslova vybuchne bomba, a vy necháte čtenáře hádat, zda všichni přežili.

Cliffhanger na konci knihy je ale něco jiného. Většina učitelů tvůrčího psaní ho nedoporučuje. Já s tím tak úplně nesouhlasím. Je ale potřeba dodržet jednu klíčovou zásadu: Musíte si být jisti, že vaše kniha bude mít pokračování. Cliffhanger se v žádném případě nehodí do samostatné knihy.

Mějte přitom na paměti, že u prvoautorů může nakladatelství váhat s vydáním knihy, která je součástí série. Proto je lepší napsat rovnou i druhý díl a nabízet je nakladatelství najednou. Riziko, že druhý díl (nebo dokonce více dílů) pouze zamýšlíte, ale nakonec nenapíšete, je pro ně příliš velké.

A samozřejmě i v případě, že další díl máte rozmyšlený a ideálně i napsaný, musíte v první knize dospět k uzavření hlavního dějového oblouku.

O tom, jestli má váš příběh potenciál na pokračování, připravuju článek na příští rok, takže nezapomeňte tento blog sledovat i nadále! 🙂

Příklady knih: Karanténa, Zeměplocha: Barva kouzel

Papírový drak

Ještě bych na okraj ráda zmínila konec, kterému se přezdívá papírový drak. Používá se to jako označení konce, v němž se ukáže, že hrozba vlastně nebyla hrozbou. Že to, k čemu příběh spěl, vlastně neexistuje. Takové konce jsou většinou zklamáním pro čtenáře. Představte si například, že by se v závěru Jurského parku ukázalo, že pravěká zvířata vůbec neoživla, ale někdo dělal jenom projekce na zdi a měl legraci z toho, jak se lidé bojí.  

Můžete samozřejmě v závěru nečekaně odhalit, že vše není tak, jak se zdálo. Musí to ale pořád být dostatečně nosné, abyste čtenáře nerozčarovali. Více o tom, jak napsat dějový zvrat, se můžete dočíst zde, případně v článku o tzv. nespolehlivém vypravěči zde.

Autor míní, čtenář mění

Může se stát, že napíšete konec, jste s ním spokojení, ale čtenáři vás přimějí změnit názor. To zažil Dmitrij Gluchovskij, autor dystopické trilogie Metro 2033. Kniha byla původně samostatná a končila smrtí hlavního hrdiny. Poté, co knihu odmítli nakladatelé, ji autor postupně zveřejňoval na internetu. Kniha si rychle získala spoustu příznivců, kteří ho doslova udolali, aby konec přepsal a nechal hrdinu žít. Díky tomu vznikla další dvě pokračování a z knihy se stal bestseller.

Akční kroky do následujícího týdne

  • Pokud si nejste jistí, jaký konec je pro vaši knihu lepší, můžete jich vyzkoušet napsat několik. Pak je dejte číst více lidem a zkoumejte, jak na to reagovali.
  • Pokud jste se rozhodli ukončit příběh cliffhangerem, ujistěte se, že budete schopni napsat druhý díl, než budete knihu nabízet do nakladatelství.

A ještě Příběhové kostky pro tento týden – vyberte si jeden z výše zmíněných konců (včetně papírového draka) a vyzkoušejte si vyprávět příběh podle těchto kostek!

Těším se na vás zase za týden, kdy se podíváme na to, zda a proč psát epilog.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.