48. týden – Šťastný či nešťastný konec? Anebo to jde i jinak…?

Typy konců …a žili šťastně až do smrti – Smutné konce – Jaký konec má větší úspěch?
– Na typu publika záleží – Musíte od začátku vědět, jak vaše kniha dopadne?

Projekt 2019 – Odstartujte svoji knihu (i Vy!) vrcholí a s ním i vaše kniha. Doufám, že vám to jde do ruky, a že vám pomohl nejen tento projekt, ale že vás trochu „nakoplo“ i NaNoWriMo! 🙂

Dostáváme se na samotný konec vašeho příběhu. Možná jste poslechli mé rady a na začátku jste si načrtli základní dějovou osu, tedy jak má příběh začít, jak pokračovat, a jak skončit. I přesto je ale možné, že se příběh při psaní natolik změnil, že to už dávno neplatí.

Ať tak či onak, nabízí se vám několik možných konců. Pojďme se podívat na to, jaké to jsou.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Typy konců

Jaké základní typy konců máte k dispozici?

  • Šťastný konec (happyend)
  • Nešťastný konec
  • Nejednoznačný konec
  • Otevřený konec
  • Cliffhanger

V tomto článku se zaměříme na první dva, tedy na happy end a konec tragický.

…a žili šťastně až do smrti

Kdysi dávno jsem se dívala na film Osobní strážce. Slavná zpěvačka a její bodyguard se zamilovali a film spěl k tomu, že prostě skončí spolu. Taková předvídatelná slaďárna. Blížila se poslední scéna a… oni spolu neskončili. Pamatuju si, jak mě to tenkrát sebralo. Už běžely titulky, když nakonec přece jen Whitney vyběhla z letadla a vrhla se Kevinu Costnerovi do náruče. Byl to pro mě takový bod zlomu, kdy jsem překonala své odmítání šťastných konců a připustila, že i já je mám ráda.

Šťastné konce jsou někdy vysmívané. Většina z nás ale má dost dramatu je v životě a rádi si přečtou příběh, co dopadne dobře. I v těchto knihách je však potřeba udržovat napětí až do samotného konce a vybičovat drama v klimaxu tak, aby neměli hrdinové všechno tak jednoduché.

Lidé hledají ve čtení úlevu, únik, a proto šťastné konce velmi vděčné.

Čtenář chce, abyste hrdiny provedli spoustou protivenství, nechali je překonávat překážky a trpět. Na konci si ale oddechne, když je Voldemort poražen, Prsten moci je vhozen do Hory osudu, Oslík se dá dohromady s Dračicí a Shrek s Fionou.

To ale neznamená, že by všechny knihy měly končit šťastně. Někdy se to prostě do příběhu nehodí.

Příklady z knih: Harry Potter, Pán prstenů, Jana Eyrová, Pýcha a předsudek, Oliver Twist

Smutné konce

Pomyslete na příběhy jako Anna Karenina, Růže pro Algernon, Zelená míle… kdyby tyto knihy končily šťastně, něco by se ztratilo. Čtenář by si je tak neužil. Síla těchto příběhů tkví právě v tom, jak končí. Ale i když hlavní hrdina umírá, obecné poselství knihy nemusí skončit tragicky.

Smrt hrdiny nebo důležité vedlejší postavy může mít význam. Je dobré v čtenáři vzbudit pocit, že smrt hrdiny sice byla nevyhnutelná, ale umožnila, aby všechno ostatní mohlo pokračovat, jak má.

Pokud se chystáte psát smutný konec, tak v průběhu psaní rozmísťujte náznaky. Čtenář pak nebude zaskočený. Třeba bude do poslední chvíle doufat, ale když přijde závěrečná rána, lépe přijme, proč se tak stalo.

Příklady z knih: Anna Karenina, Zlodějka knih, Nadějné vyhlídky, O myších a lidech

Jaký konec má větší úspěch?

Nikde není psáno, jestli je lepší šťastný nebo smutný konec. A pokud to někde psáno je, pak tomu nemusíte věřit 🙂 Je jenom na vás, na autorovi, jak se rozhodnete. Vy své hrdiny a jejich životy znáte nejlépe.

Některé příběhy si prostě o smutný konec říkají. Kdyby se Romeo a Julie vzali, mohli se vzápětí začít hádat a do půl roku být od sebe. Naopak u některých příběhů šťastný konec potřebujete. Tedy čtenář je potřebuje.

A někdy i nakladatel. Protože…

Na typu publika záleží

Moje románová prvotina Nikki, vrať se, vyprávějící o opuštěných dětech, v první verzi končila smutně – útěkem hlavní hrdinky z domova. Albatros řekl, že knihu vydají, když přepracuju konec. Že pro děti se nehodí psát knihy se smutným koncem, i když jde o děti raného dospívajícího věku (11+). Tenkrát jsem s tím nesouhlasila.

Nechala jsem knihu ležet několik let, než jsem znovu našla odvahu si ji přečíst. S odstupem jsem pochopila, co tím nakladatelství myslelo. Prostě mi tam chybělo nějaké pokračování, které zažila hlavní hrdinka po útěku. Bez jakéhokoli donucení jsem napsala poslední cca pětinu knihy a kniha krátce poté vyšla. Dnes jsem velmi spokojená s tím, že happy end má.

Mějte proto vždy na paměti, pro koho knihu píšete.

Pro dospělé můžete psát knihy mnohem temnější. Když jsem psala Pouštní včelu, měla jsem od počátku jasno, jak má dopadnout. Přesto jsem si v jednu chvíli hlavního hrdinu natolik oblíbila, že jsem zaváhala, jestli je mé rozhodnutí správné. Přesto jsem ho nakonec nezměnila a podle odezvy čtenářů jsem udělala správně. Nebudu říkat víc, abych vám to nespojlovala pro případ, že byste si to rádi přečetli.

Musíte od začátku vědět, jak vaše kniha dopadne?

Nemusíte. Můžete mít neplánovaných více konců a při psaní příběhu se přiklonit k jednomu či druhému. Můžete také napsat dva nebo více různých konců a zeptat se beta čtenářů, který se jim líbí více. Měli byste mít ale aspoň rámcovou představu.

Pokud vůbec netušíte, kam kniha směřuje, riskujete, že ji nemusíte dokončit. Často se setkávám s názorem, že začínající autoři nepotřebují od začátku vědět, jak kniha skončí. Nezbývá než držet takovým palce, aby cestou neztratili směr.


Akční kroky do následujícího týdne

  • Pokud dosud váháte, jak by měla vaše kniha dopadnout, zkuste si představit více možností. Jaký by byl happy end? Jaký by byl smutný konec? Který se tam hodí více?
  • Chcete-li vybírat z více možností, počkejte si na příští článek! J

 Příběhové kostky

Zkuste podle těchto kostek vyprávět 1) příběh se šťastným koncem, 2) příběh se smutným koncem! Který vás bavil víc?

Těším se na vás zase za týden!

 

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.