39. týden – Co když náhle netušíte, jak v příběhu pokračovat

S outlinem či bez – Slepá ulička – Nepodceňujte brainstorming
– Příběh jako na dlani – Podvědomí jako nástroj na nápady – Zkuste audioknihu
– Rozhovor s hrdinyKde jinde hledat

minulém článku jsme si řekli, jak překonat psací blok způsobený strachem z psaní či perfekcionismem, kterým posluhuje váš neodbytný vnitřní kritik. Dnes se podíváme na to, jak překonat ten druhý, trochu složitější typ bloku – když nevíte, jak dál.

Za tento blok není zodpovědný vnitřní kritik. I když se vám podaří ho umlčet, problém nezmizí. V cestě vám stojí skutečná překážka. Musíte ji přelézt, obejít či se podhrabat, abyste se dostali na druhou stranu a mohli pokračovat v cestě. Nestačí jen dát se do pohybu původním směrem.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

S outlinem či bez

Pokud jste uposlechli mé rady ze začátku Projektu 2019 a udělali jste si alespoň základní osnovu/outline příběhu, teď je ten pravý čas se k ní obrátit. To pomůže především tehdy, když vás nenapadá nějaká „technická věc“, která neohrožuje příběh samotný (viz níže).

Hodně totiž záleží na tom, jakého typu zásek je:

Ocitli jste se na mrtvém bodě. Začali jste psát příběh, aniž byste měli podrobněji promyšlené, jak by měl pokračovat. Nenapsali jste si alespoň základní outline. Věřili jste, že víte, kam směřujete. Dospěli jste ale do bodu, kdy to najednou nejde dál.

Outline jste si udělali, ale při psaní se ukázalo, že to tak napsat z různých důvodů nejde. Nejde o malý technický detail, který jde prozatím přeskočit, ale o zásadní chybu. „Jupiter nemá pevný povrch a nemůžete na něm mít vesmírnou stanici? Tak to mi zbortilo celou zápletku…“ či „Adopci dítěte předchází složitý proces a nelze ho adoptovat takříkajíc z ulice? Tak teď nevím, co s tím.“

Netušíte, jak vyřešit nějaký konkrétní problém. Strukturu příběhu jako takovou vám to nenarušuje, ale nevíte si rady s nějakou konkrétní částí. Například řekněme, že by Rowlingová měla vymyšlený celý příběh o Harrym Potterovi, ale pořád ji nenapadalo, jak by se Harry mohl dostat ke kameni mudrců.

Kamarád či beta čtenář vám řekl, že příběh není uvěřitelný / je s ním něco zásadního v nepořádku. A vy jste zjistili, že má pravdu, jenže vás to zablokovalo.

Slepá ulička

Cimrman: Na čem pracujete, doktore Čechove?
Čechov: Píši „Dvě sestry“.
Cimrman: A není to málo, Antone Pavloviči?

S posledním typem záseku mám velmi nedávnou intenzivní zkušenost s právě rozpracovaným fantasy románem Hodina psodava. Když jsem dokončila první verzi, byla jsem přesvědčená, že kniha hotová. To bylo před dvěma lety. (Čas fakt letí!) Moje beta si to přečetla a prohlásila, že v knize opakuju motiv z mých předchozích knih.

Nejdřív jsem se s ní hádala do krve, že to není pravda. Než jsem připustila, že má pravdu. Skutečně jsem opakovala motiv. A příběh na tom byl postavený. Kdybych tuto část zápletky vymazala, zbyl by jen takový pahýl. Takže jsem vlastně žádný příběh neměla. To byl hodně kritický okamžik při vzniku Hodiny psodava. Chvíli jsem dokonce myslela, že ani nepřežije.

A pak se mě jiná kamarádka zeptala, co že mě to zablokovalo. Když jsem jí to řekla, ona se zamyslela a pronesla: „A nešlo by to takhle?“ Zůstala jsem na ni zírat. Nejde o to, co řekla. To nebylo řešení mého problému jako takového. Ale už ten samotný fakt, že ji napadlo, jak to udělat jinak, mě odblokoval.

Tentýž večer jsem sedla a napsala dvanáct stran poznámek ohledně toho, jak bude Psodav nově vypadat. Původní příběh, ten, co opakoval motiv, je nyní podzápletkou v mnohem složitějším příběhu (a opakovaný motiv je úplně vyhozený). Jsem za to vděčná. Původní Psodav byl jen takový zlomek. Teď to teprve bude ta pravá dramatická fantasy (jestli to můžu jakožto autorka sama tvrdit 🙂 ).

Což mě přivádí ke konkrétním technikám, které vás posunou vpřed.

Nepodceňujte brainstorming

Někdy udělá skvělou službu, když si o svém rozepsaném příběhu s někým popovídáte. Jak vidíte z mého výše zmíněného osobního zážitku, při pouhém vyslovení problému vyskočí řešení.

Udělejte si brainstorming s kamarádem nebo třeba s kolegou z práce. Měli by se o vaši knihu aspoň trochu zajímat. Vyprávějte jim, o čem píšete, a kvůli čemu jste se zasekli.

Brainstorming může mít dva výsledky – jednak vám kamarád či kolega může opravdu poradit, něco navrhnout, co vás inspiruje a posune. Nebo jakmile se uslyšíte, jak to říkáte nahlas, něco napadne vás samotné. Více o tom, jak pomůže o svém záseku někomu vyprávět, jsem psala více i v článku zde.

Podvědomí jako nástroj na nápady

Další, co velmi pomáhá, je nechat pracovat podvědomí, zatímco spíte. Před spaním si celý příběh přehrajte v hlavě tak, aby to bylo to poslední, na to soustředíte myšlenky. A nechte mozek pracovat přes noc.

Pokud vás něco napadne, jakmile se probudíte, okamžitě si to poznamenejte – třeba do mobilu. Nespoléhejte se na to, že si to budete pamatovat ještě odpoledne, až budete mít čas to zpracovat. Nezřídka k vám může řešení přijít ve snu!

Zkuste audioknihu

Můžete také nechat telefon, aby vám přečetl, co jste zatím napsali. Vezměte to jako takovou audioknihu. Můžete s tím takhle pohrát také před spaním či po probuzení.

Důležité: Poslouchejte text jako čtenář, ne jako autor.

Když se dostanete do bodu, ve kterém jste zaseknutí, zkuste přemýšlet: Jak bych pokračoval, kdybych to psal já? A nechte myšlenky volně plynout. Poznamenávejte si vše, co vás k tomu napadne.

Rozhovor s hrdiny

Někdy se také doporučuje udělat interview s hlavním hrdinou (nebo i hlavním záporákem). Povídejte si s ním buď jako novinář – tedy formálněji, nebo jako kamarád. Případně můžete napsat dialog mezi dvěma postavami, který nemáte v úmyslu použít v knize. Sledujte, o čem si povídají, a co přitom vyplyne. Někdy se můžete divit.

Tuhle techniku jsem používala při psaní svého úplně prvního románu Nikki, vrať se. Existuje dokonce celá “kniha” mých rozhovorů s Nikki. Nehodí se pro použití v knize, ale já jsem díky nim svou hlavní hrdinku poznala skrz naskrz. A hodně se naučila i sama o sobě.

Kde jinde hledat

Pokud jste si vytvořili profil postavy, podívejte se do něj, jestli by se tam nedala najít inspirace, která by vás „nakopla“. Pokud takový profil ještě nemáte, je ideální příležitost ho vytvořit. Může vám k tomu pomoci tento pracovní list.

Podívejte se blíže i na prostředí, v němž se příběh odehrává. Neskrývá se tam nápad na řešení problému? Aniž bych spoilovala, právě tam jsem já našla řešení problému Hodiny psodava.

A co vedlejší hrdinové? Nemohou příběh posunout vpřed oni?

Mrkněte i do souboru s nápady, které se původně do příběhu nehodily. Můžete tam objevit něco, co vám pomůže přemostit problém v příběhu. Více o takovém „šuplíku pokladů“ jsem psala i v jednom starším článku zde.

Akční kroky do následujícího týdne:

  • Nejprve definujte, co přesně vás zablokovalo. Pokud jde o nějakou technickou věc v příběhu, prostě ji prozatím přeskočte a pokračujte v psaní dál.
  • V takto vynechaném místě si nechte nějakou značku, abyste se k tomu mohli snadno vrátit. Já například používám tři vykřičníky v závorce s poznámkou, co se tam musí doplnit.
  • Vyzkoušejte i ostatní techniky, zejména vyprávět, o čem píšete – a proč jste se zasekli – někomu známému. A pak dovolte svému podvědomí pracovat na řešení.

A ještě Příběhové kostky na procvičení tvůrčího procesu. Obzvlášť, pokud vás zaskočil tvůrčí blok! 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

Těším se na vás zase za týden!

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.