31. týden: Co to je flashback a jak na něj

K čemu flashback? – Pomyslné myslánky – Skoky do minulosti – Plynulé přechody
– Jak poznat, co se hodí pro flashback – Hlavně přiměřeně

Dnes je tu další článek z tematického bloku „hrátky s časem“ v rámci Projektu 2019 – Odstartujte svoji knihu (i Vy!).

V minulém článku jsme mluvili o tom, jak vyprávět příběh ve dvou časových rovinách. Co ale dělat v případě, že minulost ve vašem příběhu není natolik podstatná (nebo spíše obsažná), aby měla svou vlastní časovou rovinu? Vy tam ale přesto chcete čtenáře přenést a ukázat mu, co se stalo a co formovalo hlavního hrdinu a současné události!

Právě k tomu slouží flashbacky. Jsou druhou technikou tzv. nelineárního vyprávění, o kterém jsme si povídali minule.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

K čemu flashback?

Flashback je scéna, která se odehrává v minulosti vůči hlavnímu příběhu. Měl by měl plnit podobnou roli jako dialog, tedy splňovat jednu z následujících věcí:

  • Musí posouvat zápletku vpřed;
  • Přinášet důležité informace;
  • Ukazovat charakter postavy či vztahy mezi postavami;
  • Odhalovat minulost postav či míst významných pro příběh.

Jsou klasickým příkladem techniky, při které čtenáři ukážete, co se stalo, a nikoli pouze popíšete. Podrobně jsme o ní mluvili v článku před několika týdny.

Já osobně mám tuto techniku velmi ráda jako čtenářka i jako autorka. Baví mě přenášet čtenáře do minulosti a vyprávět v přímém přenosu, co se odehrálo. Hodně jsem si s tím vyhrála v románu Pouštní včela, ale i v Patricii a v Míše v síti.

Můžete čtenáři popsat, že se v minulosti hlavního hrdiny odehrálo něco zlého – například jej zneužíval nevlastní otec, před očima mu zahynul bratr a tak podobně. Nebo mu to můžete ukázat. Co z toho má podle vás větší sílu?

Pomyslné myslánky

Všichni, co jste četli Harry Pottera, si jistě vybavíte myslánku, která Harryho přenesla do doby, kdy do Bradavic chodili jeho rodiče. Kdyby profesor Brumbál Harrymu pouze řekl, že jeho otec šikanoval nyní obávaného profesora lektvarů Snapea, Harry by mu nevěřil. Jeho otec byl pro něj hrdinou a nic takového, jako je šikana, by přece neudělal. Až když to Harry viděl na vlastní oči v myslánce, tak uvěřil.

A stejné je to se čtenářem. Jedna věc je, když čtenáři jen řeknete, že otec nějakého zloducha zažil jako malý brutální týrání od nevlastního otce. A něco jiného, když tam čtenáře přenesete a ukáže mu to.

Skvěle s technikou flashbacků pracuje například seriál Ztraceni (Lost).

Skoky do minulosti

Flashbacky se na rozdíl od vyprávění ve dvou časových rovinách mohou odehrávat v různých časových obdobích. Slouží jako taková okénka do minulosti.

První flashback může čtenáře přenést třeba do mateřské školky, kde hlavní hrdinka zažívá první lásku. Další flashback nás pak přenese na základní školu, kdy sedí hrdinka jako jedenáctiletá u lůžka této první lásky, která umírá na leukémii. Další flashback pak může být do jeho gymnázia, kde při pádu z motorky málem přijde o nohu, a přitom jí zjistí začínající nádor a ošetřuje ji stejná lékařka…

Většinou se každý flashback odehrává v kratším časovém úseku – právě pád z motorky, návštěva paní učitelky v nemocnici a tak podobně.

Ani flashbacky ovšem nemusejí být v knize řazeny chronologicky. Můžete klidně jako první mít pohled do doby před pěti lety, kdy měla hrdinka autonehodu, a až později v knize do doby před osmnácti lety, kdy ji znásilnili na cestě z diskotéky (pokud toto znásilnění má přímý dopad na příběh v současnosti, samozřejmě).

Plynulé přechody

Stejně jako při přechodech mezi časovými rovinami je podstatné, abyste měli v příběhu nějaký spouštěč, který přenese čtenáře do minulosti. Je nezbytné, aby se vám čtenář nepřestal orientovat a bylo mu jasné, kdy se tyto scény odehrávají.

Na rozdíl od vyprávění ve více časových rovinách nemusíte mít pro každý flashback zvláštní kapitolu. Flashbacky mohou být i velmi krátké.  Je však nezbytné, aby přechody do nich a zpátky z nich byly – stejně jako v případě vyprávění ve více časových rovinách – hladké a bezešvé.

Pro přechod do flashbacku využijte pomyslné „přenášedlo“. Může to být vzpomínka, pohled na známý předmět, zmínka o dávno zapomenutém místě, apod.

Pro návrat z flashbacku využijte nějaký okamžik v přítomnosti, který vzpomínajícího hrdinu přenesou zpět. Například zazvonění telefonu, hlas maminky, která se ho volá k večeři apod.

Také můžete flashbacky odlišit vyprávěním v jiném čase – pokud máte hlavní děj v čase minulém, můžete psát flashbacky v čase přítomném (ale nemusíte).

Flashbackem také můžete začínat novou kapitolu, která později plynule přejde do současnosti. Tak jsem to dělala i já v Pouštní včele.

Jak poznat, co se hodí pro flashback

Flashback musí být dostatečně dramatická scéna či situace, která má přímý dopad na současnost. Událost, která formovala charakter hlavního hrdiny, která ovlivnila jeho povahu a měla vliv na jeho motivaci. Něco, co je podstatnější čtenáři ukázat než mu to jenom říct.

Nemusí to ale nutně být negativní scéna. Hlavní je, aby měla v sobě sílu. Například – pokud je hrdina ve vězení a pomalu umírá, flashbacky mohou být pohled do minulosti, kdy vedl šťastný život. Dopad na přítomnost může spočívat třeba v tom, že mu pomyšlení na tyto chvíle dodává energii pokusit se dostat z vězení i přesto, že je to nepravděpodobné.

Hlavně přiměřeně

Někdy se nedoporučuje flashbackem začínat celou knihu. Je to proto, že čtenář ještě nemá s hlavním hrdinou utvořený vztah, a tak nemá důvod zajímat se o jeho minulost. Doporučuje se tak začít současností, rozehrát příběh, seznámit čtenáře s hrdiny, a pak jej přenést do minulosti.

Pokud je však scéna, kterou byste chtěli začít, dostatečně dramatická, klidně ji použijte jako háček na čtenáře.

I pro flashbacky přitom platí, že to s nimi nemáte přehánět. Nemusíte ukazovat úplně všechno. Také by neměly být příliš rozvleklé, aby nezastínily současný příběh.

Samozřejmě je v knize nemusíte mít vůbec. Je to jenom na vás. Není to úplně snadné technika, ale zároveň se jí nemusíte nějak zvlášť bát. Hlavně mějte na paměti nejdůležitější pravidlo, aby se čtenář stále orientoval, jestli je právě v minulosti či v přítomnosti.

Akční kroky do následujícího týdne:

  • Přečtěte si po sobě, co jste dosud napsali, a označte si místa, která by šla rozehrát jako flashbacky.
  • Udělejte si seznam věcí, které mohou vyvolat u hrdinů vzpomínky a flashback uvést.
  • Všímejte si, co vás vrátí do přítomnosti, kdykoli se ztratíte v myšlenkách. Bylo to cinknutí výtahu na chodbě? Nebo bouchnutí dveří v přízemí? Zapisujte si to pro pozdější využití. 🙂

A ještě Příběhové kostky pro tento týden!

 

 

 

 

 

 

 

 

Těším se na vás zase za týden, kdy se podíváme na zrcadlovou techniku – tzv. flashforward.

4 Komentáře

  1. Díky za skvělou práci odvedenou na této stránce, spousta užitečných informací na jednom místě.
    A k tomu dotaz, bylo by lepší dát na začátek knihy pár kapitol o tragické minulosti hlavní postavy a poté timeskip do přítomnosti, nebo začít někde v přítomnosti a pak pomocí flashbacků jen tak stručně popsat co všechno se mu stalo v té minulosti?

  2. Chápu správně, že by flashback měl mít jednu z výše vypsaných funkcí – že nemusí jeden flashback obsahovat všechny body? 🙂

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.