28. TÝDEN: Kapitoly – k čemu slouží, a proč je vůbec v knize mít?

Jsou kapitoly povinné? – Čím kapitolu začít? – Kde ji ukončit?
– Jak mají být kapitoly dlouhé a kolik jich má být? – Je třeba dát kapitolám názvy?
– Tipy pro názvy kapitol – Kdy je potřeba o kapitolách rozhodnout?

Dnes se dostáváme k dalšímu důležitému tématu, které vám nejspíš již vrtá hlavou. Jak máte ve své knize dělit kapitoly? K čemu vůbec kapitoly jsou? Nemůžete se bez nich obejít? A podle čeho poznáte, kde kapitolu začít a ukončit? Odpovědi na tyto i řadu dalších otázek na téma kapitoly najdete v článku.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Jsou kapitoly povinné?

Neexistuje žádné pravidlo, které by říkalo, že kapitoly ve své knize mít musíte. Konečné rozhodnutí, zda je mít či nemít, je jen na vás. Pokud k tomu ale nemáte nějaký zvláštní důvod, pak doporučuju knihu na kapitoly přece jen dělit.

Ptáte se proč?

Smyslem kapitol je dát vaší knize jasnější strukturu. Čtenářům se pak v ní lépe orientuje. Kapitoly také přispívají k tomu, že je příběh jasnější a lépe plyne. Je to podobné jako s mezititulky v článcích. Také bych mohla napsat jeden souvislý blok textu. Ale když jej dělím mezititulky, orientace v nich je alespoň pro většinu lidí snadnější.

Kapitoly dávají čtenáři vydechnout, umožňují mu strávit to, co právě přečetl. A zároveň paradoxně slouží k tomu, aby čtenář cítil nutkání číst dál. Jistě sami znáte ten výrok „Ještě jednu kapitolu a jdu spát!” 😊 #největšílžinašehoživota

Když kapitoly správně členíte, čtenář nebude chtít po dočtení kapitoly knihu odložit. Naopak bude chtít vědět, co bylo dál.

Čím kapitolu začít?

Nemluvím teď o první kapitole – o začátcích knihy jsme podrobně mluvili před několika týdny zde. Čím ale začít druhou kapitolu, třetí kapitolu a tak dále?

Často se doporučuje uvést každou kapitolu nejlépe nějakou akcí, která zahrnuje hlavního hrdinu. To ale samozřejmě nefunguje na všechny typy příběhů. Skvělé je také začít nějakým dialogem, kterým čtenáře okamžitě zaujmete. O pravidlech psaní dialogu jsme mluvili minule.

Moc se nedoporučuje filozofování nad nějakou otázkou týkající se tématu knihy, ale také to občas vídám. Nejméně vhodné je začít kapitolu nějakým dlouhým popisem, například krajiny. Musíte čtenáře pokaždé znovu vtáhnout do děje, ne ho uondat hned na začátku.

Kde kapitolu ukončit?

Potřebujete, aby čtenář cítil nutkání otáčet stránky dál a dál. Proto nikdy neukončujte kapitolu v hluchém místě, ale naopak v tom nejvíce akčním nebo napjatém. Nemusíte používat klasický cliffhanger (o tom si povíme více v příštím článku), konec kapitoly by měl ale každopádně budit otázku: A co se stalo pak?

Mistrem takových ukončování kapitol je mnohými opovrhovaný Dan Brown. Jeho kapitoly končí vždy ve velmi napínavé mi místě, až působí skoro jako scénáře filmu.

Tip: Napište každou kapitolu, jako by to byla svébytná povídka s vlastním dějovým obloukem (o dějovém oblouku více viz tento článek). Pak si označte to nejnapínavější nebo nejakčnější místo, a právě tam kapitolu ukončete. Pokračování dejte do kapitoly příští.

Kapitoly na sebe přitom nemusejí dějem navazovat. Je možné ukončit jednu v napínavém místě, ale příští začít z pohledu jiné postavy nebo situace, a k té předchozí se vrátit až v kapitole další nebo po několika. Čtenář tak bude zvědavý ještě víc.

Jak mají být kapitoly dlouhé a kolik jich má být?

Délka kapitál je také zcela ve vašich rukou. Obecně se spíše doporučuje mít kapitoly kratší než delší. Já sama tomu také jako čtenářka dávám přednost.

Kratší kapitoly vyvolávají dojem rychlejšího tempa knihy, mají větší dramatický efekt. Hodí se zejména pro akční knihy, thrillery a tak podobně. Kapitoly rozhodně nemusí být stejně dlouhé. Jejich délka by měla odpovídat obsahu.

Ani povinný počet kapitol není stanovený. Běžné knihy jich mají zhruba deset, ale můžete mít třeba jenom tři velké – často se nazývají část první, část druhá, část třetí, a můžete jich mít třeba 35, pokud to bude odpovídat ději.

Tip: Poté, co rozvrhnete kapitoly, zkuste si napsat sami pro sebe jejich krátké shrnutí. Ujasníte si tak, jestli jste je rozdělili správně, jestli jsou v rovnováze a není potřeba něco změnit.

Příklad:

  1. kapitola – vypukne požár, Eva málem uhoří.
  2. kapitola – Honza Evu vynese ven, seznamují se.
  3. kapitola – ukáže se, že Honza je právě čerstvě z vězení pro zabití z nedbalosti.

A tak podobně. Tento přehled slouží pouze vám, čtenáři ho neuvidí, ale díky němu budete mít jasno, jestli rozdělení vašich kapitol funguje.

Je třeba dát kapitolám názvy?

Toto rozhodnutí je také zcela na vás. Mnoho autorů pouze kapitoly čísluje, já sama tomu také dávám přednost. Názvy kapitol jsou důležité především u knížek pro děti. Ale i v próze pro dospělé mají své místo.

Pokud kapitoly nazvete, má to několik výhod. Jednak čtenáři nastíníte, o co v příští kapitole půjde. Usnadní mu to i orientaci zpětně. Čtenáři se rádi někdy vracejí k určitým událostem, aby si je připomněli či vyjasnili ve světle informací, které získali později. Pokud má kapitola jméno, snadněji najdou tuto hledanou scénu, než když jsou pouze číslované.

Tipy pro názvy kapitol

Když máte více postav, z jejichž pohledu příběh píšete, tak je dobré, aby měla každá svou kapitolu. Více o tom jsme si povídali v tomto článku. V takovém případě je pak ideální nazývat kapitoly jménem osoby, z jejíhož pohledu se kapitola vypráví. Je tomu tak například ve Hře o trůny, kdy se kapitoly jmenují Arya, Sansa apod.

Pokud se příběh odehrává na více místech, můžete kapitoly nazvat geograficky: Paříž, New York, Tokio, čímž usnadníte orientaci čtenáře. Tento model jsem použila ve svém románu Pouštní včela.

A pokud se příběh odehrává ve více časových rovinách, v minulosti a v přítomnosti, můžete kapitoly nazývat letopočtem. Je to tak třeba v úspěšném thrilleru Kříďák, ale hojně to používá i Stephen King a řada dalších autorů.

A samozřejmě můžete kapitoly nazvat nějakou klíčovou událostí, která se v kapitole odehraje. Například: Nůž na polici. Zloději ve stáji. Nález za rozbřesku.

Tip: Můžete si kapitoly pojmenovat sami pro sebe jako vodítko pro psaní. Poslouží vám i pro orientační lístečky na nástěnku. Jakmile knihu dopíšete, pokud nebudete vnitřně s těmito názvy kapitol spokojeni, tak je zkrátka dáte pryč a nahradíte pouze číslováním. Svůj účel již splnily.

Kdy je potřeba o kapitolách rozhodnout?

S tímto rozhodnutím určitě nespěchejte. Stačí se rozmyslet až úplně na závěr, až po sobě budete editovat první verzi své knihy. To však neznamená, že nemůžete kapitoly dělit již teď.

Až budete mít celý rukopis hotový, může se stát – a nejspíš se stane, že kapitoly budou nakonec vypadat úplně jinak. Některé rozdělíte vedví, protože vám budou připadat moc dlouhé, některé naopak spojíte, a některé zčásti přesunete do jiné kapitoly, kam se budou hodit více.

Akční kroky do následujícího týdne:

Dnes není nutné nějaké akční kroky dělat, pokud nemáte rukopis již hotový. Pokud na něm teprve pracujete, můžete nechat je to akční kroky až na jeho dokončení. Pokud jste ale již prakticky ve finiši, zkuste následující:

  • Ujistěte se, že vaše kapitoly končí vždy v napínavém místě, které by vás samotné přimělo číst dál.
  • Zkuste si rozepsat krátké shrnutí každé kapitoly. Působí na vás jejich rozložení rovnoměrně? Pokud ne, některé můžete rozdělit na dvě a některé naopak zase spojit.
  • Pokud kapitoly pouze číslujete, zkuste vymyslet nějaké názvy. Pokud máte pocit, že je to násilné, tak je nepoužijte. Ale je možné, že to váš příběh naopak obohatí.

A ještě Příběhové kostky pro tento týden, dnes patrně s motivem podzemí…

 

 

 

 

 

 

 

 

Těším se na vás zase za týden! 🙂

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.