26. TÝDEN – Technika „nepopisujte, rozehrávejte!“ aneb Ukažte čtenáři, co se děje

Co to obnáší, aneb pište ve 3D – Rozehrajte emoce – Využijte metafory i popisy pěti smysly
– Dialog jako skvělý nástroj – Vyhýbejte se příslovcím a přídavným jménům
– Nikdy není pozdě – Kdy naopak nerozehrávat

  „Potřebujete čtenáře vtáhnout do světa, který jste stvořili. Vyvolat v nich pocit, že jsou jeho součástí, natolik, aby zapomněli, kde se ve skutečnosti nacházejí. To se vám ale nepodaří, když jim o něm budete jenom vyprávět z druhé ruky. Musíte je tam přenést.“
/Renni Browne
& Dave King: Self-Editing for Fiction Writers/

Krásné odpoledne všem, co jste se zapojili do Projektu 2019 – Odstartujte svoji knihu (i Vy!). Dnešní článek bude o velmi důležité technice psaní, bez níž se žádná dobrá kniha neobejde. A tou je technika „nepopisujte, rozehrávejte!“, neboli anglicky „show, don’t tell“. (Občas se stane, že angličtina má pro nějaký jev výstižný výraz, který v češtině chybí. A to je i tento případ.)

S touto technikou se setkávají začínající autoři na veškerých kurzech tvůrčího psaní. Je možné ji přirovnat k šému, který oživil Golema, či k živé vodě, která přivede mrtvý text k životu. Nemusíte s ní pracovat hned o začátku. V určité chvíli je ale potřeba se o ní dozvědět, zpětně si projít svůj text a rozpracovat ho dále s její pomocí.

A jak na to? Dozvíte se v článku!

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Co to obnáší, aneb pište ve 3D

Smyslem této techniky je čtenáři nejen říct, o co v příběhu jde, ale dovolit mu to prožít, jako by byl jeho součástí. Když scénu rozehrajete a nikoli pouze popíšete, čtenář může sledovat události, jak se odvíjejí, namísto toho, abyste mu o tom jenom vyprávěli. Příběh tak dostává hloubku a již nepůsobí dvourozměrně. Je to, jako když si divák v kině nasadí 3D brýle a vše hned vidí plasticky!

Popsat, co se stalo, bývá mnohdy jednodušší, než to ukázat. Když telefonujete kamarádce, řeknete: „Pohádali jsme se s bráchou, pořád se do mě naváží.“ Pokud ale budete mít tutéž situaci v knize, dejte tomu více prostoru. Ukažte čtenáři, jak se bratr do své sestry naváží, co jí vyčítá, a jak ona na to reaguje.

Nejste si jistí, jestli dovedete poznat rozdíl? Je to jednoduché. Rozehráváte (neboli dramatizujete) scénu ve chvíli, kdy váš text vyvolává dojem, že sledujete film. Popisujete tehdy, když vyvoláváte dojem, že někoho informujete o nějaké scéně z filmu.

Rozehrajte emoce

Neříkejte čtenáři, jaký pocit hrdinové mají. Ukažte mu to. Každá emoce jde rozepsat tak, jak jidaná postava vnímá. Čtenář pak bude mít pocit, že to prožívá s ní.

Příklad:

Popis situace: Lucie má depresi.

Dramatizace: Ať se snažila sebevíc, neviděla nic pozitivního. Nic se nepovedlo, jak zamýšlela. Pokoj jí připadal špinavý a pustý. Lidé kolem ní nezajímaví a ploší. Neměla se čeho chytit. Neměla už ani sílu psát si deník…

Aniž bych to musela říct doslova, cítíte, že hrdinka na tom psychicky opravdu není dobře.

Podobným způsobem můžete rozehrát pocit radosti či štěstí:

Šla domů a cesta jí pod nohama ubíhala sama od sebe. Nebe bylo bez mráčku a chtělo se jí smát, aniž by měla čemu. Každou chvíli si poskočila, i když věděla, že ostatním musí připadat legračně…

O kolik je to poutavější, než když konstatujete: “Cítila se šťastná.”

Využijte metafory i popisy pěti smysly

O technice popisů pěti smysly jsme mluvili v článku před dvěma týdny a o metaforách a přirovnáních v předchozím týdnu. V této technice „nepopisujte, rozehrávejte“ se skvěle hodí.

Příklad: Místo toho, abyste napsali: „Třešňový koláč chutnal skvěle“, můžete napsat: „Třešňový koláč mu chutnal víc než pistáciová zmrzlina a sendvič s oříškovým máslem dohromady. Když mu křupavé sousto klouzalo do krku, vybavila se mu léta u babičky na venkově a lehce provinilý pocit, že se o lahodný pokrm dělil s Punťou, ačkoli mu to babička vyčítala, protože psi prý sladké nesmějí.“

Dialog jako skvělý nástroj

Dialog je jeden z nejlepších způsobů, jak scénu rozehrát. (Více o tom, jak psát dobrý dialog, si povíme v příštím článku.) Když píšete dialog, automaticky čtenářům ukazujete, co se odehrává.

Já osobně jako čtenářka dávám přednost knihám, které mají co nejvíce dialogů. Baví mě mnohem víc. Sama také ráda dialogy píšu, protože – stejně jako čtenář – díky tomu vše se svými hrdiny prožívám v reálném čase.

Místo toho, abyste napsali: „Jejich manželství už nebylo jako na začátku. Neustále se hádali a vyčítali si navzájem i úplné maličkosti“, můžete toto čtenáři předvést. Místo těchto dvou vět napište několik odstavců, kdy ty hádky rozehrajete, včetně těch o naprosté zbytečnosti. Ani nemusíte potom psát, že manželství nefungovalo. Čtenářům to bude jasné.

Vyhýbejte se příslovcím a přídavným jménům

Stephen King označuje ve své knize O psaní příslovce jako velké zlo. Text je kvůli nim plochý a působí dojmem, že se autorovi do skutečného psaní ani nechtělo.

Kdykoli se přistihnete, že jste napsali příslovce či přídavné jméno, identifikovali jste místo, kde jste se uchýlili k popisování místo k dramatizaci. Je to tedy ideální nástroj pro vyhledávání míst, která můžete rozehrát. Podívejte se na následující příklady:

Cítila se unaveně oproti Celé tělo křičelo, když se pokusila zvednout z gauče. Měla pocit, že nedokáže ujít ani k ledničce, aby si vzala něco k večeři.

Petr byl malý a Pavel vysoký oproti „Au!“ uslyšel Petr kdesi nad sebou. Zvedl zrak a spatřil Pavla, jak se drží za čelo, na kterém se mu dělala boule. „Tos mě nemohl upozornit, že je to tu tak malé?“ vyčetl mu Pavel, který se musel sehnout, aby se dostal dovnitř. „Promiň, neuvědomil jsem si to. Já s tím problém nikdy neměl…“

Nikdy není pozdě

Vůbec nevadí, že už máte velkou část textu (nebo dokonce celou první verzi!) hotovou, a přitom jste se o této technice dozvěděli až teď. Díky tomu, že už jste toho hodně napsali, jste si ujasnili, co chcete v příběhu mít, a teď můžete text dále s její pomocí rozpracovat. Budete překvapeni, kolik v textu objevíte míst, která si říkají o dramatizaci!

Pokud jste psát začali teprve teď, tak mějte tuto techniku na paměti, kdykoli popisujete nějakou scénu. Postupně si vypěstujete zvyk ji používat automaticky.

Tip: Pokud vycítíte, že nějakou scénu jen popisujete, abyste ji už „měli za sebou“, ale přitom by pro děj bylo lepší ji rozehrát, nemusíte to dělat hned. Jenom si to v textu nějak jasně označte a vraťte se k tomu kdykoli později.

Kdy naopak NErozehrávat

Pravidlo „rozehrávejte, nepopisujte“ neplatí stoprocentně. Jsou situace, kdy je naopak potřeba pouze popsat, co se stalo, a vše čtenáři neukazovat. Na jaké situace se to vztahuje?

  • Pokud potřebujete čtenáři sdělit důležité faktografické informace, které se však neposunují děj jako takový. Pak je lepší tyto informace stručně shrnout a nerozehrávat, abyste čtenáře nenudili.
  • Při opakovaných scénách. Například když máte v příběhu několik po sobě jdoucích bitev, které jsou navzájem velmi podobné. Když budete rozehrávat každou zvlášť, čtenáře to může začít nudit. Některé tedy můžete popsat několika větami a pak se soustředit na ty, které opravdu posunují děj dopředu.
  • Při nepodstatných dlouhotrvajících scénách. Například jízdu autem z domu do práce můžete pouze zmínit/popsat a nikoli ji rozehrát.
  • Když máte příliš mnoho akčních scén za sebou a potřebujete dát čtenáři vydechnout. Střídáte rytmus vyprávění a čtenář si pak lépe užije ty rozehrané scény.

V každém případě potřebujete oboje – dramatizaci i popisování, abyste měli skvěle plynoucí text a čtenáře ani nenudili, ani nevyčerpali. 🙂

Akční kroky

  • Přečtěte si po sobě, co jste dosud napsali. Označte si při čtení místa, kde jste se uchýlili k pouhému popisu situace místo toho, abyste ji rozehráli. Pak se postupně k těmto místům vracejte a scény rozepište. Můžete to samozřejmě dělat v jakémkoli pořadí.
  • Zkuste si všímat, zda naopak nerozehráváte příliš mnoho scén a nedáváte čtenáři vydechnout. Možná by bylo vhodné některou místo toho jen popisně shrnout.
  • Abyste tuto techniku lépe natrénovali, sepište si seznam nejméně deseti přídavných jmen – nadšený, unavený, zkroušený, zakřiknutý apod., a rozehrajte je tak, aby to bylo čtenáři jasné i bez výslovného pojmenování.

A ještě Příběhové kostky pro tento týden, dnes s magickými prvky!

 

 

 

 

 

 

 
Těším se na vás zase za týden!

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.