19. TÝDEN – POČKAT, A CO PROLOG…?

Základní typy prologu – intro – potřebuje vaše kniha „informační“ prolog?
– Jaké zásady dodržet – Co rozhodně nedělat

Krásné pondělní odpoledne. Vítám vás již u devatenáctého pokračování Projektu 2019 – Odstartujte svoji knihu (i Vy!). Tentokrát ještě jednou zůstaneme u tématu začátků knihy. Dnes bude článek o tom, zda psát či nepsat prolog.

V minulých týdnech jsme si řekli, jak důležitá je první kapitola knihy: představení vašeho hrdiny, zaháčkování čtenářů a zarámování celého příběhu. Jedna otázka však zatím zůstala nezodpovězená: Co když potřebujete hned na úvod čtenářům sdělit něco víc, než nabízí prostor první kapitoly?

Pak se zdánlivě nabízí řešení – prolog. Říkám zdánlivě, protože s prologem není radno zacházet lehkovážně.

Záleží ovšem na tom, co si pod termínem prolog představujete. Existuje totiž úzký i široký výklad tohoto pojmu – a negativní názory se vztahují především k tomu úzkému pojetí.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Základní typy prologu

Různí lidé si pod termínem prolog představí různé věci. Než jsem zjistila, že existuje úzký i široký výklad tohoto pojmu, byla jsem proti prologům. Pak jsem pochopila, že jsem pouze proti jednomu z typu prologů, a to ještě ne stoprocentně. Základní typy prologů jsou tedy tyto:

1/ Pohled do budoucnosti
2/ Pohled do minulosti
3/ Pohled jiného vypravěče
4/ Backgroundové informace

Teď si o každém z těchto typů povíme víc.

  • Pohled do budoucnosti

Tento prolog nás zavede do budoucna vůči hlavní části příběhu. Může být náhledem do scény, kterou bude kniha končit, nebo čtenáře přenést do zhruba tří čtvrtin příběhu, kde posléze naváže. Hodí se to především pro vyprávění ve třetí osobě – příběh začne těsně před koncem, následně se vrátí na začátek a odvíjí se dále chronologicky.

Tento prolog jsem použila ve svém nejnovějším románu Pouštní včela. Než se čtenář pustí do příběhu Adama, který se upíjí kvůli zradě nejlepšího přítele a ztrátě své životní lásky, knihu otevírá scéna útoku stíhačky na nepohodlného diktátora. Až daleko za polovinou knihy se čtenáři dozvědí, jak spolu tato scéna a Adamův příběh souvisí.

Druhou možností “pohledu z budoucnosti” je vyprávění v první osobě, kdy hlavní hrdina píše memoáry. Například proto, že už je starý, a vzpomíná na události ze svého mládí. Anebo byl přítomen nějakým dramatickým událostem, a po jejich skončení je chce reflektovat ve své knize. Začíná takto například román Umberta Eca Jméno růže, který vypráví nyní již starý mnich Adso z Melku, vzpomínající na své mládí, kdy se svým učitelem vyřešili záhadu (aniž nám prozradí, jak).

  • Pohled do minulosti

„Ode dne, kdy se Dursleyovi probudili a našli na prahu přede dveřmi svého synovce, uplynulo bezmála deset let…“

Tento typ prologu nás naopak přenáší do minulosti, do nějakého významného okamžiku v životě hlavního hrdiny (nebo osoby, která s jeho příběhem přímo souvisí), který musí čtenář znát, aby mu bylo jednání či povaha hrdiny jasné. Někdy se může skrývat pod názvem „intro“.

Většinou se jedná o silnou, emocemi nabitou událost, díky které román okamžitě vtáhne čtenáře do děje, případně mu umožní utvořit si k této postavě vztah.

Takovým prologem začíná i Harry Potter – začíná scénou, kdy poloobr Hagrid přiváží malého Harryho ještě jako miminko na létajícím motocyklu a pokládá jej na práh pana a paní Dursleyových. Následně se děj přenáší do doby o deset let později, kdy Harry obdrží zvací dopis do Bradavic.

Tento typ prologu jsem použila ve svém románu pro dospívající dívky Míša v síti, který vypráví o přátelství dvou dospívajících dívek a o nebezpečí internetu, na kterém může na nic netušící děvčata číhat pedofil. (Naštěstí to Míša umí s počítači a dostane se mu na stopu.) Kniha však začíná o 12 let dříve, kdy sledujeme mladou ženu, jak se pod nátlakem musí vzdát svého nedávno narozeného dítěte. Kdo to je, a proč je to pro příběh důležité, se čtenáři dozví až v několika posledních kapitolách.

  • Pohled jiného vypravěče

Tento typ prologu líčí některou z událostí, které se odehrají v knize, z jiného pohledu než hlavního vypravěče. Může jít o událost, která se odehrává ve stejné časové rovině jako hlavní příběh, ale i před ním nebo třeba ve třech čtvrtinách.

Příkladem může být pohled do hlavy vraha, který plánuje zločin, nebo třeba teroristy, který plánuje útok, o kterém tak čtenáři budou předem informováni a vzroste v nich napětí, zatímco hlavní hrdina či hrdinové o tom zatím vůbec netuší.

Začíná tak například román Emily Brontëové Na větrné hůrce, kde nejprve vidíme nového podnájemníka, který se setká s Heatcliffem, pánem Větrné hůrky. Heatcliff se k němu chová hnusně a atmosféra v domě je zjevně napjatá, a podnájemník se začne zajímat o to, proč. A služebná Nelly mu začne vyprávět příběh, v němž už pak ten podnájemník nehraje žádnou roli.

  • Backgroundové informace

To je ten nejběžnější typ, který si pod slovem prolog představíte. Používá se především ve sci-fi a fantasy, kde autoři představují čtenářům vymyšlené světy. Někdy se mu ale přezdívá „informační průjem“. Je v tom obsažené kritické hodnocení takových prologů. Takovéto prology totiž mohou být nudné.

Autoři v nich dopodrobna popisují zeměpis, dějepis, flóru a faunu svého vymyšleného světa, o který se čtenáři zatím nemají důvod zajímat. Anebo i pokud mají, přílišnými podrobnostmi je otrávíte a v nejhorším případě mohou knihu i odložit.

Pokud má prolog udržet čtenářovu pozornost, musí přinášet významné informace, bez nichž by následný příběh postrádal smysl, anebo by nebyl tak jasný. Psát prolog za účelem „vykreslení atmosféry“ není dostatečným důvodem. To se musí podařit v rámci první kapitoly.

To ale neznamená, že ho musíte vynechat za každou cenu. Pro některé knihy má prolog smysl. Já jsem se k němu uchýlila ve své knížce pro děti – Poplachu v Tabulkově. Vlastní příběh vypráví o tom, že zlý kriminálník unese Uhlíka, aby z něj nadělal diamanty a ohrozí tím život na celé Zemi. Načež se kamaráda Uhlíka vydává zachránit Liga výjimečných prvků vedená Uhlíkovým bratrancem Křemíkem (zamilovaným toho času do Kyslinky) a cestou zažívají různá dobrodružství.

Než se však příběh začne odvíjet, popisuji dětem smyšlenou vesničku Tabulkov, která má symbolizovat periodickou tabulku prvků. Líčím tam dětem přístupným jazykem, jak jsou prvky řazeny, jaké mají vlastnosti a tak dále, aby pak lépe chápaly příběh ze světa miniaturních postaviček – personifikovaných chemických prvků.

Potřebuje vaše kniha „informační“ prolog?

Jak tedy najít správnou odpověď na otázku, zda vaše kniha prolog potřebuje? Je to jednoduché – zkuste si na chvíli představit, že ho úplně vynecháte a začnete rovnou od první kapitoly. Poškodí to knihu nějak? Pokud odpověď zní ne, pak prolog vynechte a podstatné informace raději tu a tam použijte v první kapitole. (Místo toho, abyste v prologu popsali svět, který má tři slunce, napíšete v první kapitole: Sledoval, jak všechna tři slunce zapadají a clonil si před nimi oči.)

A naopak, zkuste si představit, že čtenář váš prolog přeskočí – protože řada čtenářů to tak dělá (dokonce možná i vy sami!). Pokud by tak přišel o klíčové informace, bez nichž mu děj vaší knihy nebude tolik jasný, doporučuji prolog také vynechat.

Tip: Pohlížejte na psaní prologu jako na přípravnou fázi psaní vlastního příběhu. Až bude hotový, můžete vzít informace v něm obsažené a rozmístit je různě v první kapitole i v kapitolách následujících. Stejným způsobem může psaní prologu někdy posloužit k odstranění spisovatelského bloku.

Jaké zásady dodržet

Pokud se přece jen pro prolog rozhodnete, měli byste dodržet tyto zásady:

  • Prolog by měl být psaný stejným stylem jako zbytek knihy.
  • I pro něj platí, že musí mít na začátku ten správný „háček“, abyste čtenáře přiměli pokračovat. (O háčcích jsme si více povídali v tomto článku.) To ovšem neznamená, že takový háček může chybět v první kapitole, pokud máte prolog! Potřebujete v takovém případě háčky dva.
  • Prolog se musí od zbytku knihy lišit alespoň v nějakém ohledu, ať už časem, v němž se odehrává, pohledem jiné postavy apod.
  • A myslete na to, že v žádném žánru není prolog povinný .

Co rozhodně nedělat

  • Nenazývejte svůj prolog slovem prolog. Předejdete tomu, že budou mít čtenáři tendenci jej přeskočit.
  • Nepoužívejte prolog jako zástěrku pro lenost rozmístit důležité informace dále v textu.
  • Nepište jej příliš dlouhý. Prolog by měl být maximálně na několik stránek.
  • Nepište jej jiným stylem než zbytek knihy. Bude to pro čtenáře matoucí.

Akční kroky do následujícího týdne:

  • Zamyslete se nad tím, jestli by vaší knize neprospěl některý z prvních tří typů prologu – jestli by to nevylepšilo její začátek.
  • Pokud jsem vás ještě pořád neodradila od backgroundového prologu, přece jen se pokuste zamyslet nad tím, jak by šly informace v něm obsažené začlenit do první kapitoly na různá místa tak, aby byly její organickou součástí.

A ještě tu jsou pro vás Příběhové kostky, dnes to vypadá na detektivku, možná s japonskou stopou…?

 

 

 

 

 

 

 

 

Těším se na vás zase za týden!

13 Komentáře

  1. Zdravím. Mě se ale také stále nezobrazuje nový článek na hlavní stránce, a to už je úterý (tablet i počítač). A takto to je už posledních několik týdnů (ze začátku projektu to šlo normálně), kdy se dá na nový článek dostat jen přes odkaz na posledním článku, a ten nový se objevý až někdy v úterý nebo během týdne. Teď už je úterý dopoledne a na hlavní stránce stále nic, pořád to končí 18. týdnem. Děkuji.

    • Já vždy přidám na hlavní stránku odkaz – tentokrát jsem zapomněla (už napraveno). Jen jsem pokusně odstranila z pravé lišty nové články (protože to tím pádem bylo zdvojené). Ale pokud to chybí, tak to tam můžu vrátit…

  2. No, je pravda, že dneska měl být tento článek zveřejněný a já na něj také musel najet přes next

  3. Jenom chci upozornit, že když najedu na hlavní stránku, nezobrazují se mi tam nové články. Musím rozkliknout poslední, který vidím a pak přes něj najet na ‘NEXT’ článkek. (mobil)

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.