Zasekli jste se při psaní? Vyprávějte někomu, o čem bude vaše kniha!

Zasekli jste se při psaní? Máte už kus zpracovaný, ale najednou to nejde dál? Anebo si svým tématem nejste (najednou) jistí? Vyprávějte někomu, o čem bude vaše kniha!

Může se to stát každému, kdo píše knížku. Máte velmi jasnou představu, o čem má vaše kniha být. Vypracovali jste si osnovu, máte jasno, jaké budete mít hlavní i vedlejší postavy i jak příběh dopadne. Máte dokonce čas a klid na psaní, všechny ostatní povinnosti splněné a zdánlivě vám nic nebrání vrhnout se po hlavě do psaní příběhu.

Tak proč to nejde?

Chodíte kolem psacího stolu, na kterém spočívá zapnutý notebook s otevřeným souborem, do kterého hodláte začít svůj příběh psát. Jenže se zdá, že váš stůl obklopuje neviditelné magnetické pole, které vám brání vejít. Nemůžete se k počítači ani přiblížit. A když už se vám náhodou tím silovým polem podaří prorazit a usednout ke stolu, prsty se nemohou dotknout klávesnice.

Ano, máte spisovatelský blok. Existují různé způsoby, jak na něj vyzrát, které jsem popsala v článku Co dělat, když máte spisovatelský blok. Mezitím jsem si uvědomila, že znám (a vlastně už dlouho používám) ještě jeden velmi jednoduchý způsob, jak blok prorazit.

Co k tomu potřebujete?

Jednu jedinou ingredienci – druhého člověka, kterému důvěřujete, že vám vaše téma neukradne. Ideálně tedy někoho, kdo sám nepíše :), ale kdo zároveň čte typ knížek, na které pracujete. Anebo je obecně náruživý čtenář a sice nečte váš žánr, ale umí se do něj vcítit a poznat, že jde o něco dobrého.

Posaďte se s ním na nějaké klidné místo a vyložte mu (nebo jí), o čem vaše kniha bude. Nejen rámcově, ale velmi podrobně. Kdo je hlavní postava, jaká je zápletka, kde je v knize krizový zlom, jak se to dál rozvine, i jak to celé má dopadnout.

Udělala jsem to takhle se svou knížkou Míša v síti  i  se svým prvním románem pro dospělé Pouštní včela, která vyjde v první polovině letošního roku. Míšu v síti jsem vyprávěla jednou cestou autem z Bruselu do Prahy své kamarádce, která je velmi kritická při posuzování takových věcí. Některé věci mi zkritizovala, a tak jsem je (po důkladném zvážení) z příběhu vyhodila, ale celkově mi téma pochválila, což mě přimělo to dotáhnout do úspěšného konce.

Pouštní včelu jsem poprvé vyprávěla jedné kolegyni z práce cestou na služební cestu. Vyslechla si téma se zájmem a prohlásila, že ji zaujalo. To mě přimělo hned po návratu sednout a pustit se do psaní.

A naposledy jsem to udělala tento pátek, kdy jsem vyprávěla, o čem teď píšu, své další kolegyni v práci. Celou dobu se tvářila velmi zaujatě, a když nakonec prohlásila, že si ten příběh moc ráda přečte, dodalo mi to energii bojovat s nedostatkem času, který mi nyní blok způsobuje, a při nejbližší příležitosti s psaním pokračovat.

Co nastane, když svou knihu vyprávíte

Když obsah své knihy někomu vyprávíte, stane se několik věcí. Zaprvé si vy sami uvědomíte, kde má příběh mezery, kde je potřeba domyslet „mosty“, jak spojit dosud nespojité události, kde má příběh slepé uličky či hluchá místa, která by možná chtěla úplně vypustit. Zároveň ale zjistíte, že je to vlastně úžasná story, kterou prostě zpracovat musíte.

A také si vyslechnete názor druhé strany, a když má vaše vyprávění hlavu a patu, v naprosté většině bývá pozitivní – anebo alespoň velmi přínosné. Buď vám vaše „vrba“, které jste příběh svěřili, prostě jen zatleská a řekne, že si to rád/-a přečte. Anebo řekne něco v duchu: „Zní to moc zajímavě, jen ta scéna s kočkou mě nepřesvědčila.“ A vy se nad tím aspoň můžete zamyslet.

Ale to nejdůležitější – dáte svůj příběh do uceleného rámce, který vyslovíte nahlas. Ideální je pak co nejdříve sednout a totéž, co jste tomu druhému vyprávěli, napsat na papír či do počítače. To vás opět rozhoupe k tomu, abyste na vašem příběhu pokračovali a nesetrvávali zaseknutí.

Držím palce!

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.