Rozhovor s Marií Doležalovou: Pište si rok blog a pak ho vydejte

Marie Doležalová je známá především jako postava nesmělé Saši ze seriálu Comeback. To je však pouhý zlomek její kariéry. Před časem se pustila do psaní blogu s názvem Kafe a cigárko aneb historky z hereckého podsvětí, z kterého postupně vznikla i stejnojmenná knížka. Recenzi na ni si můžete přečíst zde . Jelikož se můj blog věnuje psaní, oslovila jsem Marii s žádostí o rozhovor právě na toto téma.

Děkuju, že jste si na moje otázky udělala čas!

Jedna věc je hrát, druhá věc je psát. Oč je jedno těžší než druhé, a našly by se mezi tím nějaké podobnosti?

Při hraní člověk pracuje se svými emocemi, ale tak nějak koordinovaně. Hledá postavu, přemýšlí, jak říkat repliky a přiřazuje k tomu emoce, které k tomu patří. Při psaní to u mě bylo naopak, první byla emoce, která ve mě byla, a dostala se ven v podobě článku. Takže pro mě je hraní práce a psaní relax. Ale to proto, že píšu spíš takové deníkové věci, spíš články, než umění. Skutečné psaní mi připadá hodně těžké.

Když jste se pustila do psaní blogu, napadlo Vás, že z toho jednou bude knížka?

Vůbec ne. Nepřemýšlela jsem tak. Chtěla jsem se dělit o svoje zážitky na internetu, to bylo všechno.

Jaké byly samotné začátky blogu, rozbíhal se snadno? Přišli čtenáři ihned?

Popravdě řečeno, bude to znít divně, ale bylo mi to jedno. Já jsem hlavně chtěla psát. Netoužila jsem, aby na blog chodilo moc lidí, říkala jsem si, že moc velká účast by mě zablokovala. Všechno to šlo krásně přirozeně, čím víc jsem měla sebevědomí, tím víc to četlo lidí. Kdyby tam hned první den bylo narváno, začala bych moc kalkulovat.

Musíte nápady na jednotlivé fejetony promýšlet, nebo k Vám „přicházejí“ samy?

Nápad přijde sám a já pak musím přemýšlet, jak ho co nejlépe zpracovat. Ale to už je teď pro mě trochu hudba minulosti, protože už rok mám zásek a nepíšu články vůbec. Jak jsem říkala, že to celé plynulo úplně samo, tak teď to doplynulo až k pauze, a sama pořádně nevím, jestli se k psaní ještě někdy vrátím.

Co je pro Vás při psaní nejtěžší?

Teď momentálně překonat tohle prázdno, být trpělivá a počkat, až bude zase co psát. Protože když zrovna vím, těžké mi to nepřijede. Baví mě na tom všechno, vymýšlet, hrát si s tím, dotahovat články…

Jak bojujete s prokrastinací?

Prokrastinace může být užitečná. Když se mi něco nechce a odkládám to, aspoň třeba udělám doma nějaké práce, co jsem odkládala 🙂 )

Čtete ráda české autory? Máte nějakého oblíbeného?

Mám moc ráda české autory. Zbožňuju psaní Petry Soukupové, dlouho jsem čtení jejich knih odkládala, protože jsem ji znala jako scénáristku Comebacku, tak mi přišlo divné ji číst, ale když jsem se k tomu pak už dostala, nadchla mě. Je pro mě taková světová autorka v Česku.

Ráda se ptám, zda byste měla nějaké tipy pro začínající autory. Co byste poradila, doporučila či naopak nedoporučila těm, co zamýšlejí napsat vlastní knížku?

Myslím, že nejsem kompetentní osoba, abych dávala takové rady. Mohla bych možná poradit: pište si rok blog a pak ho vydejte. Jinak bych spíš potřebovala, aby někdo poradil mě. Ale co se týče blogování, rady mám: pište o tom, čím žijete a co dobře znáte. Buďte upřímní. A nepiště blbosti, pište to, co čtenáře bude nejspíš zajímat.

Moc díky za rozhovor!

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.